Zugluft

Claudius Lünstedt

ZUGLUFT (Průvan)

3 m, 1 ž

dějiště: interiér bytu, pole

Hrdinou této hry je celá rodina. Opět se jedná o outsidery, černé ovce, stigmatizované otloukánky šikanované komunitou, v níž žijí. Otce (alkoholik a zbabělec) zkope místní agresivní bijec a „skalpuje" mu vousy, Matka je permanentně ustrašená osoba zamykající dveře a zavírající okna před okolním nepřátelským světem a Syn je coby mrzák terčem posměchu svých spolužáků. Každý z členů rodiny je natolik zaměstnán svými strachy a tísněmi týraného zvířete, že na lásku a laskavost nezbývá sil. Nejvíce potence pro vybřednutí z tohoto prostředí projevuje Chlapec. Jednak je ovšem neustále srážen k bezúčelné pokoře svými rodiči, jednak je v područí tyranského kamaráda Kolji. Zcela se oddává jeho bojovému výcviku a uzavírá s ním slib pomsty. Lünstedt ve své hře opět zobrazuje smutný svět, kde je neustále potřeba hledat a číhat na svého nepřítele. Hra končí okamžikem, kdy Kolja vloží Chlapci do ruky pistoli, s níž má opětovně dokázat svou odvahu. Chlapec ovšem zazmatkuje a omylem zastřelí Matku. Paradoxně si takto získává Koljův obdiv a Otcovo objetí - okno násilí se otevřelo a vneslo do světa průvan. Toto rozuzlení není nepodobné postavě Maxe ze hry Plastelína ruského dramatika Sigareva. I zde hrdina přežívá jedině díky tomu, že rezignuje na svou citlivost a přijímá pravidla vlčí morálky okolního světa.

Autor za hru získal cenu Else Lasker-Schülerové.

mč