Živoucí mrtvoly

Laura Wade (Velká Británie)

BREATHING CORPSES (ŽIVOUCÍ MRTVOLY)

z angličtiny přeložila Lucie Kolouchová

4 m, 3 ž

Britská dramatička Laura Wade uvádí svou hru, která byla v roce 2005 nastudována v Royal Court Theatre, citátem ze Sofokla: „Když člověk ztratí radost ze života, nežije. Říkejte mu živoucí mrtvola."

V první scéně devatenáctiletá pokojská Amy, otrávená namáhavou prací v bezvýznamném městě, nachází v hotelovém pokoji tělo sebevraha. Další scény pak čtenáře postupně vedou do minulosti a vysvětlují prehistorii sebevraždy dosud neznámého muže a poskytují rychlý vhled do nešťastných existencí účastníků. Příběh je spojen opakujícími se motivy mrtvých těl.

Prvním článkem příběhu je Jim a Elaine, manželé středního věku. V Jimově skladu se povaluje podivná bedna, která začala podivně zapáchat. Dalším bodem je dvojice pětatřicetileté podnikatelky Kate a jejího osmadvacetiletého přítele Bena. Zastihujeme je den poté, co Kate při venčení Benova psa pod keřem v parku našla tělo ubodané mladé dívky v hotelové uniformě. Vztah ztraumatizované Kate a Bena je v troskách a nadějná milostná předehra se změní v divoký boj, když Ben zjistí, že Kate do krve zbila psa, který ji dovedl k mrtvole a způsobil jí tak duševní otřes. Rozzuřený Ben vybíhá z domu pronásledovat Kate.

Znovu se pak pozornost vrací ke dvojici Elaine a Jima. Ten po tom, co nalezl ženské tělo v zapáchající bedně (zavražděná Kate), propadl hluboké depresi. Odmítá se vrátit do obchodu, právě vymontoval všechny dveře v celém domě. V ruce má pilulky, které Amy v první scéně našla na nočním stolku vedle sebevrahova těla.

Promyšlená konstrukce příběhu se poslední scénou uzavírá do dokonalého kruhu - Amy opět vstupuje do hotelového pokoje jako v první scéně, tentokrát se ale postava pod peřinou proti očekávání probudí. Je to třicetiletí pohledný mladík, který nesmělou Amy pozve na ranní procházku do parku. Ještě předtím jí ukazuje krásný japonský nůž.

Podstatu deprimujícího příběhu autorka vysvětluje v rozhovoru pro Guardian takto: „Jde o to, že když už jste jednou sundali víko a podívali se, co je v bedně, to, co jste viděli, zůstává s vámi. Nemůžete zapomenout, čeho jste byli svědky."

Laura Wade má za sebou několik textů - největší úspěch slavila v tomto roce (2005), kdy byla kromě Breathing Corpses nastudována také její hra Colder Than Here (opět téma smrti - umírající žena detailně připravuje svůj pohřeb, jako by se jednalo o svatbu) a inscenace byla přenesena i na Off-Broadway.