Zhanobení

Botho Strauss (Německo)

SCHÄNDUNG (ZHANOBENÍ)

podle Shakespearova Tita Andronica

7 m, 4 ž, 1 chlapec

Straussovo Zhanobení by se stručně dalo shrnout jako hra varující před hrátkami s ohněm. Autor celkem věrně sleduje zápletky z Shakespearovy hry Titus Andronicus o volbě nového císaře a intrikách s manželkami. Nechává na scéně odehrát všechny zrůdnosti, které se vyskytují v této nejkrutější ze Shakespearových her: znásilnění, mrzačení, sebevraždy, pohřbívání zaživa, pojídání pečených potomků. Klasický příběh ovšem aktualizuje jednoduchým trikem: vsunuje do něj tři scény ze současnosti, čímž nastoluje diskusi o naší „vyspělé" kultuře posedlé zobrazováním násilí. První vsunutá scéna se tak odehrává v divadelním souboru, kde se střetávají dvě motivační roviny: ambice herců a vize mladé režisérky, která má inscenovat Shakespearova Tita Andronica, ale nechce ukazovat násilí, jímž je zaplavena televize a film. Ve scéně odkazující ke slavné hře Heinera Müllera Popis obrazu probíhá výslech obviněné režisérky, u níž byly jako záznamy z jejího podvědomí nalezeny fotografie, kde je ona sama brutálně mrzačena a znásilňována. A nakonec v závěrečné scéně, tedy poté, co jsme již byli infikováni veškerými zvěrstvy napáchanými protagonisty příběhu pojednávajícího o rebarbarizaci Říma, vystoupí malý chlapec Lukáš. Odvolává se na svého strýce Tita a jako by v jeho nástupnické řeči začínal celý příběh znovu: příběh naplněný ambicemi, touhou po moci a dravou bezohledností. Tentokrát se ovšem jedná o dětskou hru - přibíhající matka s nákupními taškami strhne chlapce z podstavce a odvlékajíc ho domů Lukáše pacifikuje. Otázkou, kterou autor ve hře pokládá v souvislosti s rebarbarizací naší civilizace a s oblibou obrazů násilí, ovšem zůstává: Je to všechno skutečně jen dětská hra?