Zabij mě

Marek Modzelevski (Polsko)

ZABIJ MĚ (ZABIJ MNIE)

z polštiny přeložila Kateřina Holá

3 m, 1 ž (+ 4 postavy ze záznamu)

Hra se odehrává na nemocničním pokoji pro nevyléčitelně nemocné pacienty. Na pokoji jsou tři lůžka. Na dvou z nich leží pacienti A a B, kteří se rozhodli pro eutanázii. Mají před sebou své poslední dny a jak oni, tak rodiny jsou smířeni se svým rozhodnutím. A a B i oba lékaři, kteří je pravidelně přicházejí kontrolovat, vedou mezi sebou mnohdy až absurdně směšné dialogy, které zcela kontrastují s vážností rozhodnutí obou pacientů. Lékaři se denně ptají, jak se cítí, jakou mají náladu, když jsou zase o krůček blíže ke smrti, rodiče A za ním přijdou na návštěvu a radují se z rozhodnutí syna, protože budou mít po jeho pohřbu kam chodit na procházky.

Situace se vyostřuje, když je na pokoj přidělena paní K s rakovinou. Pánové protestují, že nechtějí ženu na pokoji, že si zaplatili a mají právo na soukromí. Přesto u nich K zůstává. B si obléká drahý oblek a odchází, nadešel jeho den...

K trpí strašnými bolestmi a lékaři jí řekli, že ještě není zcela jisté, zda je pro ni eutanázie vhodná. A, který zůstává s K sám na pokoji, ji začíná pozorovat a začíná se mu líbit. Začíná se o ni starat a moc by si přál, aby žila. Sám poprvé přiznává, že by se na světě necítil tak opuštěn, a že pochopil, že to nejdůležitější mu v životě uniklo. Má velkou touhu odložit své rozhodnutí a tři měsíce se o K starat. Stav K se však výrazně zhoršuje, bolesti neustupují a ona prosí A - zabij mě...

V závěrečné scéně se střetávají oba lékaři a A. Ten jim oznamuje, že změnil své rozhodnutí. Pawulon je rozhořčen - s takovou lehkovážností je setkává poprvé v životě. Panadol dává A naději - vždycky se může stát zázrak.