Yard Gal

Rebecca Prichard(ová) (USA)

YARD GAL (HUSTÝ FRAJERKY)

2 ž

tragikomedie

Marie a Boo vyprávějí a přehrávání své zážitky a vzpomínky. Už od školy jsou to největší kamarádky. Mluví stejným vulgárním slangem, peníze vydělávají prostitucí nebo prodejem trávy nebo jakékoli chemie. Vyzývavě se malují a oblékají, sjíždějí se spolu s dalšími dívkami ze svojí party a tráví extatické noci v tanečních klubech, to vše v londýnském Hackney, čtvrti s vysokou kriminalitou, plné dealerů, šlapek a feťáků. Jedna z dívek je z dětského domova a druhá žije s otcem, který ji zneužívá. Sotva dosáhly dospělosti, už stačily vstřebat násilí, které je obklopuje a zároveň je nástrojem nutným k přežití (skamarádily se poté, co se popraly). Svou budoucnost nevidí v kariéře nebo rodině, naopak najít si pravidelnou práci pro ně znamená životní prohru, neplánují dál než k zítřku.

Celý text je ale především o přátelství, které má i v tomto prostředí svou váhu a autorka se nebojí podtrhnout jeho význam sentimentálními tóny. Po optimistickém začátku se hra láme do vážnějších poloh. Jedna dívka z party na divokém večírku spadne z balkónu a zabije se. Později se na ulici strhne rvačka s konkurenční dívčí partou. Marie brání Boo a přitom je pobodána. V nemocnici zjistí, že je těhotná (není jasné s kým, možná i s otcem). Marie není schopná zapomenout a skleněným střepem podřeže své sokyni krk. Boo vezme vinu na sebe (dluží to Marii) a nastoupí trest. Cesty Marie a Boo se ale rozcházejí. Marie se rozhodne nechat si dítě, zkouší přestat fetovat a taky si (marně) najít nějakou práci. Boo pobyt ve vězení změní, cítí, že je už jinde než Marie. Dívky už se nikdy nesejdou a Boo se asi ani nikdy nedozví, že Mariina dcera se jmenuje po ní.

Autorka, která je nejen generačně, ale i stylem autorské výpovědi spřízněná s dramatiky jako Sarah Cane či Mark Ravenhill, byla za tento text (poprvé nastudován v roce 1998) chválena kritikou a vynesl jí i cenu pro mladé talenty.