Wir im Finale

Marc Becker (Německo)

WIR IM FINALE (MY VE FINÁLE)

Postavy: komentátor a další

Lze říci, že hra Wir im Finale je jakousi kuriozitou mezi aktualitami současné německé dramatiky. Je totiž aktualitou dokonce předčasnou - byla napsána u příležitosti Mistrovství světa ve fotbale, které se v létě 2006 koná v Německu. Hned v záhlaví se cituje několik výroků, mezi nimi dokonce i jeden Hitlerův: „Svět je jen cestovní pohár." Nejen jím autor hru posunuje mimo výhradně německé souřadnice: fanatismus a potřeba identifikace s nějakou velkou ideou a velkých vítězství není zdaleka tématem pouze německého národa či fotbalového prostředí. V Předehře tak promlouvá jakýsi chór postav, které se teprve snaží semknout do toho, co označujeme pojmem „My". Co je to „my"? Jak snést rozpor mezi „my", které je tak směšné třeba v podobě turisty v cizině a čemu tak rádi hýčkáme sebevědomí doma za pecí? První i druhý poločas, které po Předehře logicky následují, mají věrnou strukturu komentáře fotbalového zápasu. Odvíjí se ve třech rovinách: tou základní je popis událostí na fotbalovém hřišti. Tou druhou je konfrontace s „bájnou minulostí": „Jak se sakra máme identifikovat s národním mužstvem, kde všichni vypadají jako hollywoodské hvězdy? Kde jsou časy knírků a účesů á la deka?" Třetí rovina komentářů skrývá ovšem hlubší společenské otázky na téma prohry, vůli o něco bojovat, toho, co nás vlastně drží pohromadě. Proč je „vlast jako shnilá voda kapající z vodovodního kohoutku, kterou je třeba osvěžit?" Proč více než 80 % našich občanů vypovídá, že by si svůj život vyměnilo raději za nějaký jiný úděl? A i přestože je přízrak Hitlera věčný („Mír je totiž jen pro baby"), dostane domácí tým na cestu na přestávku do šaten gól. Ta i druhý poločas se proto nese v duchu hecování, které nakonec přináší své plody. Domácí tým vychází ze zápasu vítězně, což je doprovázeno nesnesitelnými komentáři o „našem" hrdinství, ctnostech a železné vůli. Prázdnotu je přeci nutno vyplnit nějakou identifikací, a ta nejsladší satisfakce je splněná touha po uznání. „Na ní se totiž zakládá celá naše civilizace." Není to poněkud absurdní proroctví německé a potažmo evropské budoucnosti?

mč