Výbuch

Jeroen van den Berg (Nizozemsko)

VÝBUCH (BLOWING)

z nizozemštiny přeložily Lenka Křesťanová a Veronika Havlová

2 m, 2 ž

Hořká komedie.

Matka slaví pětačtyřicáté narozeniny, a tak musí být všechno úplně dokonalé. Dokonalý brunch, dokonalé oblečení, dokonalá rodina. I divákovi připadá všechno v nejlepším pořádku, snad až na mírnou afektovanost oslavenkyně. Najednou však dojde k zádrhelu - otec nedokáže nainstalovat bezpečnostní systém. Užuž to vypadá, že by tato událost mohla celou oslavu zkazit. Ale iluzi dokonalosti nesmí nic stát v cestě, a tak zazní z matčiných úst poprvé (nikoli však naposled) následující: „Budeme předstírat, že se nic nestalo. Prostě začneme zase od začátku." Tím končí prolog hry a zároveň se hroutí divákova víra, že stráví čas sledováním veselé oslavy v jedné milé a harmonické rodince.

Jeroen van den Berg napsal svoji hru na objednávku profesionální divadelní společnosti Het Laagland, která se zabývá divadlem pro děti a mládež. Snad právě proto jsou Daniel a Ester (podle kontextu je Danielovi něco přes 15 let, Ester je pravděpodobně o kousek mladší), kteří jsou daleko citlivější na věčné předstírání rodičů, hlavními hybateli děje, hlavními narušiteli falešné idyly. Dobře si uvědomují, že se hra na vzornou rodinu stává neudržitelnou.

Hlavním katalyzátorem se však stává videokamera - dárek pro matku k narozeninám. Na jednu stranu zhmotňuje matčinu představu o světě (co se nám nelíbí, to můžeme přetočit nazpět, přemazat a předstírat, že to nikdy neexistovalo), ale zároveň jakoby z vlastní zlomyslné vůle nahrává přesně to, co nahrávat nemá, a tak předkládá jednotlivým aktérům skutečný obraz jejich rodiny plný hádek a vzájemného ponižování. A právě pod vlivem „pravdomluvného" přístroje postupně přestávají předstírat i ostatní členové rodiny.

Události naberou rychlý spád, gradují, dochází k eskalaci násilí (jak verbálního tak i nonverbálního), rozpad je stále patrnější a to nejenom rozpad rodinných vztahů (slavnostní tabule je zničená, talíře rozbité, ze zdí padá omítka). Všechno zdánlivě spěje ke katarzi. Ovšem přichází epilog, a ten zanechá diváka ve stavu beznaděje, rezignace, téměř agonie. Ve stavu, v jakém se nalézají rodiče, které už ani odchod vlastních dětí nepřiměje k činu.

Hra zaujme živými dialogy, na jejíchž přirozeném plynutí je založena a které spoluvytvářejí napětí i komiku příběhu.

Jeroen van den Berg získal za Blowing cenu Nizozemské jazykové unie (Nederlandse Taalunie Toneelschrijfprijs) - nejvýznamnější ocenění za původní dramatickou tvorbu v nizozemském jazyce. Porota ve svém zdůvodnění uvedla mimo jiné toto: „Blowing je nemilosrdným a zároveň velmi dobře představitelným obrazem středostavovské rodiny, frustrací, bezmoci a zahořklosti rodičů, smutku, vzteku, ale i snů jejich dětí."