Volné pole

Matteo Difumato

VOLNÉ POLE

4 m, 2 ž

Hra s podtitulem „divadelní road movie“ v sobě spojuje tři příběhy, které se střídají, prolínají a doplňují a které mají jedno společné – odehrávají se v autě. Postavy se nakonec, ač o sobě nevědí, potkávají u stejného hypermarketu. Jak autor poznamenává, „uskutečnění je možné jen v případě, že se podaří rafinovaným způsobem skloubit možné s nemožným – hra se odehrává v autech, autobuse, na parkovištích, dálnici a v hypermarketu.“ Autor navrhuje tři možnosti inscenace – site specific v hypermarketu, klasické jeviště, „kam se dotáhnou karosérie, vozíky i regály“ nebo happening v shopping parku.

V prvním příběhu se setkávají stopující student Eduard s řidičem Petrem a během konverzace vyjde najevo, že Petr by rád unikl každodenním starostem a odjel s Eduardem na daleký výlet. Ten se však takovému nápadu samozřejmě brání, Petra přece vůbec nezná, a začíná ho považovat za úchyla. Petr ale Eduarda nechce z auta pustit ven. Konverzace se stává stále intimnější, až projedou kolem ošklivé autonehody – jedno z aut je podobné autu Petrovy manželky, kterou celou dobu Petr pomlouval. Uvědomuje si tak, že má o manželku strach. Postupně dojíždějí na obrovské parkoviště u hypermarketu...

V druhém paralelním příběhu se seznamují Marcel s Irenou – Marcel nabízí Ireně v hypermarketu pomoc s výběrem zboží a po krátkém flirtu ho Irena pozve na projížďku, jejíž důvod je zcela zřejmý – spontánní sex. Při výběru vhodného místa k aktu však dochází k hlubší konverzaci, Marcel se navíc obává, že za opuštění pracoviště v hypermarketu dostane výpověď, a tak je nervózní a k sexu ne a ne dojít – nakonec se však podaří. Marcel se chce vrátit na pracoviště, ale Irena ho proti jeho vůli odváží neznámo kam. Vychází najevo, že chce udělat dítě, protože s manželem se jí to nedaří. Nakonec se však usmířeni vrací k hypermarketu... Nabídka Ireny ke společnému novému životu je spíše fantazií. Irena odjíždí a je slyšet zvuk autohavárie – Irena zemře a posmrtně sděluje Petrovi, tedy svému manželovi, že byla těhotná.

Třetí příběh ukazuje Josefa a Bětu, postarší manžele, jak bloumají hypermarketem a kriticky konverzují o příliš velkém množství zbytečných produktů v regálech a o zkažené a neosobní kultuře hypermarketů. Po nepovedeném nákupu se vracejí domů a tam přijíždí stopař Eduard, jejich vnuk.

V poslední scéně hry vidíme pro změnu Marcela, jak stopuje u dálnice, stejně jako na začátku Eduard.

Rámcově prokomponovaná krátká hra vyšla v roce 2007 ve volné autorově trilogii divadelních her s názvem Hypermoderní dekonstrukce – téma všech her je podobné: odcizení v moderním světě, hledání smyslu existence, absurdní životní příběhy.

K dispozici máme i francouzský překlad.