Violet Hour

Richard Greenberg (USA)

VIOLET HOUR (FIALOVÁ HODINA)

3 m, 2 ž

New York, 1919. John Pace Seavering, absolvent Princetonovy univerzity a válečný veterán, musí jako mladý perspektivní nakladatel vyřešit jeden závažný problém: má vydat poněkud obsáhlý, ale velmi vydařený román Denise McClearyho, svého dobrého přítele a spolužáka ze studií, nebo memoáry Jessie Brewsterové, černošské tanečnice, která je zároveň jeho milenkou. Denis potřebuje román vydat, aby se blýsknul před otcem své snoubenky, Rosamundy. Pokud by nesehnal nakladatele, jeho tchán, velký masný magnát, Rosamundu vydědí a ta pohrozila, že za těchto okolností spáchá sebevraždu. Na druhé straně, Jessie zbývá už jen pár let života a spoléhá na Johna jako na jediného nakladatele, který může její knihu vydat.

V tuto chvíli se na scéně objevuje záhadný stroj, který nepřetržitě chrlí stránky knih, z nichž se naši hrdinové dočítají o své budoucnosti. Gidger, Johnův asistent, se dozví, že jeho život bude z historického hlediska zcela zanedbatelný, zatímco jeho pes bude slavný. John se zase dočte, že z něj bude velký a významný nakladatel nezávisle na tom, jakou knihu se rozhodne vydat. Buďto přijde o svého nejlepšího přítele, nebo o svoji partnerku.

Zatímco záhadný stroj chrlí stránky odborné literatury z konce století, tj. z konce dvacátého století, John a Gidger nemohou vyjít z úžasu, a to nejen nad tím, co se bude dít, ale i nad prapodivným jazykem naší epochy, který je pro ně stejně fascinující jako sama budoucnost. Postavy nevidí svoji budoucnost jako takovou, vidí ji tak, jak bude zpětně (jako minulost) nahlížena a komentována očima a jazykem naší doby.

Greenbergovy postavy jasně odkazují na skutečné historické figury. Postava Johna odkazuje na velkého amerického nakladatele Maxwella Perkinse, postava Jessie na slavnou Josephinu Bakerovou a Denis s Rosamundou nepředstavují nikoho menšího než manžele F. Scotta a Zeldu Fitzgeraldovy. Greenberg tak rozehrává velmi rafinovanou hru, kdy za prolínání reality a fikce může plně rozvíjet své úvahy nad jazykem, který se mění s každou generací, a nad historií, která je jen náhodnou koláží dochovaných dokumentů, které často o skutečných historických událostech vypovídají jen pramálo. Greenberg poukazuje na relativitu, subjektivitu a selektivitu dějin, rozdíl mezi skutečností a jejím historickým záznamem, poukazuje na historii jako interpretaci a především se snaží nabourat mýtus o pravdivosti a objektivitě dějin.