Vídeňský hřích

Nenad Djapić

VÍDEŇSKÝ HŘÍCH

2 m, 1 ž

Jak uvádí autor v podtitulu hry, odehrávající se ve Vídni v policejní kartotéce, jde o "scénický historicko- kriminologický až hudebně-vědný dobový obrázek z roku 1801. Ve skutečnosti se jedná o postpseudobarokní, až postpseudoneobarokní dialogový propletenec s nejistým koncem, protože se v něm pojednává i téma věštby z kávového lógru (z jemně umleté kávy) a vařené kozí hlavy, ale i fenomén českých příjmení v telefonním seznamu města Vídně“. Hlavní dvojici postav, českou služebnou Růženu Čížkovou a mladého policejního inspektora Hautschrubbera, doplňuje němá role policejního zřízence, jenž je občas pro něco inspektorem poslán.

Základní dějová linka, totiž výslech Růženy kvůli smrti jejího manžela (vypil opilý louh sám, nebo v tom mám prsty ona?) a kvůli její ilegální praxi porodní báby v mnoha ohledech připomene cimrmanovské dialogy, je jen jakousi kostrou, na níž jsou nalepené černohumorné, švejkovsko-hrabalovské, místy až surreálné promluvy Růženy, prošpikované dialektem, náboženskými pověrami a příběhy z lidu o nucených potratech českých služebných ve Vídni poté, co si „pan domácí splet její kamrlík s hajzlem“, o místní galerce či absurdní náhledy do budoucna věštěním z kávového lógru a vařené kozí hlavy. Inspektor se chce mermomocí z věštění Růženy dozvědět, zda bude v budoucnu slavný kvůli vyšetření vraždy Mozarta – zabil ho Salieri, či ne? Vykutálená Růžena však vidí naoko v budoucnu vše možné (např. Oskara pro Formanova Amadea či stejnojmennou divadelní hru P. Shaffera), aby hra dosáhla otevřeného konce a inspektor, stejně jako na jejím začátku, spustí dálkovým ovladačem dva flašinety, jež hrají Mozartovu a Salieriho hudbu.

Hra se umístila na 2. místě v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka za rok 2011.