Verzeihung, ihr Alten, wo finde ich Zeit, Liebe und ansteckenden Irrsinn?

Christian Lollike (Dánsko)

UNDSKYLD, GAMLE, HVOR FINDER JEG TIDEN, KAERLIGHEDEN OG DEN GALSKAB DER SMITTER?

(PROMIŇTE, STAROUŠCI, KDE NAJDU ČAS, LÁSKU A NAKAŽLIVÉ ŠÍLENSTVÍ?)

5 m, 3 ž

Hra má podtitul „drama z ústavu sociální péče". Dalo by se s trochou nadsázky říct, že se jedná o jakousi parafrázi Přeletu nad kukaččím hnízdem, ovšem s hrdiny z větší části na sklonku života. Evropská populace rychle stárne, a tak se zdá být hlavní téma hry, totiž život za zdmi jmenovaného ústavu, čím dál více aktuální.

Sledujeme osudy obyvatel a personálu ústavu „Frydental" (doslova „údolí klidu"). Senioři tráví čas zbytečnými činnostmi bez užitku. Biermann plive krev a slyší podivné hlasy, zpěvačka zpívá chraplavým hlasem dětské veršovánky, Don Otto je slepý a kouří doutníky, senilní kleptomanka Vera si začne ve svých 81 letech s 23letým ošetřovatelem Valentinem. K personálu patří také student medicíny Bernhard, Öh Walter a ředitelka ústavu paní Fraukeová, která má vysoké mravní a etické nároky na sebe i personál - senioři jsou pro ni klienti. Bernhard a Öh Walter to ale neberou příliš vážně - své svěřence stále sekýrují a okrádají.

Život plný rutiny a nudné byrokracie je náhle přerušen novým projektem Biermanna a Dona Otty: vyfantazírovali si stavbu rozhledny uprostřed areálu ústavu. Paní Fraukeová je plánem nadšena, na jedné straně respektuje přání klientů, na druhé je to šance projekt „Frydental" proslavit a zmedializovat. Kříží to však plány Bernharda a Öh Waltera, kteří mají na zahradě zakopány ukradené předměty.

Biermann zatím udělá zkušenost s klinickou smrtí a jenom Bernhardova reanimace ho přivede zpět k životu. Biermann chce však zemřít a požádá Dona Ottu, aby mu ve spánku vypnul přístroj podporující srdeční činnost. Don Otto ale nechce zůstat sám, chce zemřít spolu s přítelem. Ve chvíli smrti vypadají, že spolu našli štěstí.

Zatím Vera a Valentine snují plány na budoucnost: rozhodnou se nastěhovat k sobě. Ale Vera trpí den po dni se zhoršující demencí, takže si už na nic nepamatuje. Vše se provalí a paní Fraukeová dává Valentinovi výpověď. Valentin nepřenese překaženou lásku přes srdce a spáchá sebevraždu.

Autor spojuje jednotlivá dějová vlákna příběhu do humorného a sakrastického příběhu bez veškerých příkras, střídá klidné a filozofující pasáže s groteskními a surreálnými scénami. Jde o text o životě a smrti, o lásce a osamělosti, rozumu a bláznivosti, popisuje, jak se tyto pojmy mohou lehce promíchat a zaměnit. Hra však nevyznívá pesimisticky, autorovi se daří až do konce udržet napětí, tempo i humor, ale i vmísit do toho všeho poezii.

Hra měla premiéru v září 2003, v Německu a Rakousku byla inscenována již několikrát.

Hra je v současnosti překládána do češtiny.

Text je k dispozici také v německém překladu.