Velitel

"groteska"

„Dokažte nám svůj talent. Ukažte nám, že se dovedete proměnit v každého člověka: v Hamleta, V Othella, v člověka, který uklízí, v člověka, který vše zapomněl, nebo... třeba ve velitele tábora.“

Je duben 1945 a Rudá armáda se blíží k nejmenovanému koncentračnímu táboru. Válka je prohraná a SS velitel tábora sezná, že se blíží konec „zlatých časů“ – rozhodne se proto se svojí těhotnou manželkou uprchnout. Židovský vězeň a bývalá herecká hvězda Viktor Gruner, který je členem táborového úklidového komanda a svoji úzkostlivou (a herecky skvěle zvládnutou) precizností v úklidu si zachraňuje život, dostává od velitele zvláštní úkol – převléknout se na 24 hodin do uniformy esesáckého velitele a zastupovat ho, zatímco bude velitel s manželkou v převlecích za vězně na útěku.

Gruner, veliteli nápadně tělesně podobný, vypadá, že zapomněl svůj dřívější život. Zeď zapomnění ukrývá jeho osobní drama a traumata z časů těsně před příchodem nacistů: rozvod s manželkou Alicí spojený s hádkami o společné dítě Karlíka, vše zkomplikováno přípravami na překotnou emigraci před nacisty. Boj o syna nakonec vede k tomu, že se Karlík stává obětí rozdílných rodičovských plánů na útěk, a stejně jako jeho otec internaci do vyhlazovacího tábora neunikne. Pod kouřícími komíny koncentráku se Gruner naučí nevzdávat se a perfektním úklidovým servisem v perfektně fungující smrtící mašinérii si tak zajišťuje vyšší příděly.

Gruner se však zdráhá přijmout úlohu nacistického velitele a simuluje, že ztratil paměť, čímž velitele znejišťuje. Velitel, jehož ospravedlňující „talisman“ má být jeho dítě, však nemá času nazbyt (výbuchy z blížící se fronty procházejí celou hrou). Pomáhá proto Grunerovi jeho líčícím stolkem, který odvezl do koncentráku přímo z divadla, kde Gruner působil. Při vytí sirén se Grunerovi u stolku vybavují scény z dřívějška a střídají se tak časové roviny 1938 a 1945.

Druhá polovina hry vygraduje strhujícím tempem do téměř groteskního finále (alespoň formálně – podtitul hry je „groteska“). Ukáže se, že velitelova manželka byla velkou obdivovatelkou Grunera a chtěla být herečkou (nakonec se také ukáže, že manželka velitele těhotenství jen předstírala, aby dodala muži sílu), velitel celou dobu v koncentráku udržuje při životě Karlíka, protože ten mu jakožto mladý kabalista vysvětluje židovské učení, a vše končí překvapivou střelbou.

Autor, původním jménem Fritz Mandelbaum, pochází z vídeňské židovské rodiny, před nacisty utekla jeho rodina do USA, kde také změnil jeho otec jméno. Po válce se vrátil zpět do Evropy, kde působil jako americký korespondent. Jak sám uvádí, práce na této hře byla ovlivněna dvěma motivy: vzpomínkami strýce na koncentrační tábor Dachau, kde musel geniální herec Fritz Grünbaum hrát kabaret esesákům, a citát spisovatele Alexandra Solženicyna: „Hranice mezi Bohem a ďáblem nevede mezi národy, náboženstvími či politickými stranami, nýbrž srdcem každého člověka“.

„Jsme přeci partneři a je to naše velké tajemství. Partneři jako dobro a zlo. Nebo Žid a nacista. Jsme partneři až do konce příběhu.“