Vankúšik

Martin McDonagh (Irsko)

PAN POLŠTÁŘ (THE PILLOWMAN)

z angličtiny přeložil Ondřej Sokol

4 m (+ němé role: 1 m, 1 ž, 1 děvče)

Příběh hry slavného irsko-anglického dramatika se odehrává v totalitní zemi (lokalizované převážně slovanskými vlastními jmény kamsi na východ Evropy). Disidentského spisovatele Katuriana vyslýchá dvojice kafkovských detektivů v souvislosti se záhadnými zmizeními tří dětí, dvě z nich byly posléze nalezeny mrtvé - zavražděné stejným způsobem, jakým umírají děti v hororových quasi-pohádkových příbězích z Katurianových ineditních povídek. Režim jeho povídky nenávidí, protože je považuje za symbolické popisy svých vlastních hrůz. Z vražd dětí je obviněn Katurian a jeho starší retardovaný bratr Michal, který se údajně přiznal. Katurian obvinění ze spoluviny odmítá, a když se po mučení ocitne s Michalem v jedné cele, začne pochybovat i o tom, že se vraždy vůbec staly. Z hororových pohádek, které musí Katurian svému bratrovi vyprávět, i z jejich vzpomínek však pochopíme, že jejich vlastní minulost si s Katurianovými příběhy co do drastičnosti nezadá. Katurian začal své příběhy psát už v dětství, inspirován hlasy a zvuky, které každou noc ve svém pokoji slyšel. Jeho povídky začaly sbírat vavříny v soutěžích pro mladé autory. Teprve ve čtrnácti pochopil, že se stal obětí experimentu svých šílených rodičů: hlasy, které slyšel patřily jeho staršímu slabomyslnému bratrovi, kterého rodiče drželi tajně ve vedlejším pokoji a od sedmi let záměrně mučili. Katurian své rodiče udusí polštářem a spolu s bratrem je zakope na dvorku. Zmizení rodičů se nikdy nevysvětlí a o Michala se začne starat Katurian. Michal je prvním dychtivým čtenářem Katurianových temných, tragicky paradoxních povídek, v nichž jsou malé děti rafinovaně mučeny a posléze umírají. Jen dvě se svým charakterem ostatním vymykají: ta o zeleném prasátku, kterému Bůh dovolí zůstat odlišným, a ta o panu Polštáři, obrovi, stvořenému z polštářů a polštářků, který navštěvuje malé děti a přesvědčuje je, aby se nechaly zabít v posledním šťastném okamžiku svého života - než se setkají s utrpením, které je stejně v dospělosti přivede k sebevraždě. Katurian s hrůzou zjistí, že vraždy skutečně spáchal Michal, když chtěl zjistit, zda popsané metody ve skutečnosti opravdu fungují. Zadusí Michala v cele polštářem a přizná se policistům ke všem vraždám - pod jedinou podmínkou: a sice, že všechny jeho povídky nespálí, ale přiloží ke spisu, který bude po padesáti letech odtajněn.

Policisté však nakonec z nesrovnalostí v Katurianových výpovědích pochopí, že vrahem dětí je pouze Michal, a k překvapení všech je nakonec jedno z dětí nalezeno - natřené na zeleno, ale živé. Michal si s ním totiž „nehrál" na povídku o děvčátku, které chtělo být Ježíšem, jak strašil Katuriana, ale na tu o „vyvoleném" prasátku. Lidské rysy získají i oba policisté: sadistický Ariel byl sám mučeným dítětem a Tupolski je autorem překrásné povídky o hluchém čínském chlapečkovi, kterého zachrání starý filozof. Katuriana čeká ovšem za tři vraždy smrt zastřelením. Jeho „duch" ještě odvypráví poslední příběh, který vymyslel ve vteřinách před popravou jako ten nejhorší ze všech možných konců, a sice že Ariel s Tupolskim jeho povídky přece jen spálí. Skutečný příběh však končí „šťastně", nebezpečné Katurianovy pohádky jsou uloženy na půlstoletí do jeho spisu.

Fascinující, znepokojivá, bohatstvím fantazie a emocí vzrušující hra nejmladšího z velkých irských vypravěčů paradoxních příběhů.