Trzeci wiek

Dodo Gombár
TRETÍ VEK
5 m, 4 ž

Hra s podtitulem „obrázky generací" se objevila mezi finálovými texty v soutěži původních dramatických textů o Cenu Alfréda Radoka v roce 2002. Je to hořkosměšná freska několika generací, které stojí "na přelomu věků".
Kdysi populární herec ve výslužbě, nyní k alkoholu stále se obracející Jan Dolina, je zpovídán přítelem své dcery Egonem, který o něm chce připravit tématický pořad. Děje se tak v domově důchodců, kde je Dolina internován společně s homosexuálně orientovaným hudebníkem Arnoštem. K tomu dal tajné svolení Egonův přítel Dušan, jenž v domově důchodců působí jako psycholog. Jan Dolina vypráví do diktafonu z jediného důvodu: chce se usmířit se svou dcerou Tamarou a je přesvědčen, že tato otevřená komunikace s jejím přítelem na ni bude mít pozitivní vliv. Psycholog Dušan čeká dítě s bývalou Egonovou družkou Terezou, avšak svůj vztah nepovažuje za pevný.
Tuto až "čechovovsky" prokomponovanou a mnohovrstevnatou mozaiku, utkanou ze vzájemně se prolínajících osudů postav, doplňuje ještě narušený vztah Egonových rodičů, kteří už řadu let nejsou schopni spolu normálně komunikovat, a také ošetřovatelka Magda, která se zapletla s psychologem Dušanem.
Autor menažerii svých postav nechá klesnout až na dno křivky jejich vztahů a vůle k životu - Arnošt se pokusí o sebevraždu, Egonova matka opustí jeho otce s Dolinou a „vrátí" mu tak dávný prohřešek, Dušan i Egon se musejí vyrovnat s vyčerpáním ve vztahu ke svým partnerkám... V utopickém závěru v sobě nakonec najdou sílu poprat se s vlastním egoismem - a cestu zpět k sobě naleznou i Egonovi rodiče. Zdá se, že příchodu Třetího věku lásky a porozumění nestojí nic v cestě.