Tatarská pouť

Karel Steigerwald (*1945)

TATARSKÁ POUŤ

7 mužů, 4 ženy

Steigerwaldova prvotina, která se na však na jeviště mohla dostat až v roce 1988. Jako do té doby jediná jeho hra se totiž vracela do období, které bylo součástí i jeho vlastní biografie. Ústřední postavou je Vágner, do jisté míry autorovo alter ego, "hrdinou" - ovšemže tragikomickým - je však jeho Tatínek: syn advokáta chudých, nekompromisní člověk, "veliký bojovník ve své malinké válce", kterou byly, z dopuštění dějin, šarvátky za pravdu a spravedlnost na bitevním poli českého maloměsta přelomu padesátých a šedesátých let s jeho šmelináři, zlodějíčky a lokálními komunistickými mafiány.

Tatínek v této bitvě, či spíše v její zdánlivě bezvýznamné epizodě podlehne, když dá přednost budoucnosti svého syna (totiž příslibu svého protihráče, že synovi dá doporučení na vysokou školu) před vlastní důstojností a přijme roli "Tatara" v nesmyslné pseudohistorické parádě, kterou jeho odvěký nepřítel, bezskrupulózní a agilní místní komunista organizuje. "Tatarská pouť" se stane traumatickým zážitkem pro celé město, ale i pro Vágnera, který se až z odstupem let dovídá, jak vysoká cena byla zaplacena za jeho "právo na vzdělání".