Sud prachu

Dejan Dukovski (Makedonie)

SUD PRACHU (BURE BARUT)

z makedonštiny přeložil Aleksandar Kolevski

4 m, 2 ž

Jedenáct scén, jedenáct balkánských přikázání a každé z nich zní: zabiješ. Tak by se zjednodušeně dala pojmenovat tato výjimečná hra, která zkoumá anatomii násilí. Násilí, které se objevuje nečekaně a bez jakéhokoli důvodu. A právě v tom je obecné téma, které způsobilo popularitu textu po celém světě. Skrytá agrese není zdaleka jen problémem Balkánu s jeho válkami, ale i „klidné" střední Evropy a jejího civilizačního stresu. Násilníky se ve hře stávají bezprizorní výrostci i milí sousedé, spolucestující ve vlaku, žárliví milenci i pochybné existence. Násilí propuká napříč společenskými vrstvami, vždy jen na krátký okamžik, bez jakékoli ideologie. Každá z Dukovského postav je obětí i viníkem a jestli mají něco společného, tak pocit prázdnoty. Žijí ve světě, který nemá žádný smysl a řád, žádnou perspektivu. Směs vitality, sentimentality a humoru, kterou přináší balkánská mentalita, činí z tohoto „reje násilí" také rej až karnevalové svobody, která přichází vždy, když jsou zbořeny všechny modly.

Hra byla dosud přeložena do sedmnácti jazyků, filmová verze režiséra Gorana Paskaljeviče získala Cenu kritiky na Benátském filmovém festivalu a nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film.

Českou premiéru hry uvedlo občanské sdružení Multiprostor Louny 23. května 2003 v režii Petra Kolihy.

lkh