Staré fotky, dobré Češky

Dana Tučková

STARÉ FOTKY, DOBRÉ ČEŠKY

5 ž a další postavy (tři velké ženské role a několik dalších)

V jednom pokoji v domově důchodců se souhrou osudu sejdou tři staré ženy. Jsou si zcela nepodobné - zevnějškem, povahou i způsobem, jakým prožily svůj život. Nejmladší z nich, bývalá zdravotní sestra, nyní bezdětná cukrovkářka s amputovanou nohou, upoutaná na invalidní židli, pochází ze smíšeného česko-německého manželství ze Sudet. Její život zásadně ovlivnila již v době dospívání druhá světová válka a průběh osvobozování jejího rodného města. Druhé dvě ženy jsou starší - mládí stihly aspoň z části prožít ve 30. letech v demokratickém Československu. I jejich osudy ale zásadně poznamenala válka a léta po ní následující. Jedna - ve hře již na pokraji stařecké demence - se celý život přizpůsobovala okolnostem, s nimiž se ale vnitřně ztotožnit nedokázala. Jako by celý život čekala, že něco bude lepší. Snad i proto se se svou již definitivně nezvratnou situací nedokáže usmířit...

Druhá, původem s českožidovské rodiny, se dokázala rodinným i politickým traumatům aktivně vzepřít. Na prahu smrti je vyrovnaná, aktivní, a pravděpodobně jediná z trojice protagonistek šťastná, s pocitem, že svůj život nepromarnila ani neobětovala. Štěstí a svoboda jsou pro ni nejen aktuální podmínky života, ale mají i konkrétní podobu. Tím spíše právě ona zcela nechtěně, ale energicky rozpoutá do té doby latentní konflikt mezi omezujícím vnucovaným řádem sociálního zařízení a potřebou individuality, kterou v sobě má každý, i zcela bezmocný lidský tvor.

Hra klade nemalé nároky na všechny tři protagonistky, a to zejména pohybové, ale i pěvecké. Obsazení by tedy mělo k těmto nárokům přihlížet.

Finálový text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2005.

dt