Srnky

Tomáš Svoboda

SRNKY

5 m, 7 ž, možnost zdvojení rolí

Jde vlastně o pohádku s dobrým koncem - nebo z jiného úhlu pohledu o absurdní jednoaktovku. Celková atmosféra může parodicky upomínat např. na Schimmelpfennigovu Arabskou noc. Hra kombinuje dialogy a vyprávění postav z různých pohledů, hraje si s jazykem a využívá nečekaných dějových zvratů. Osudy hlavních postav se nečekaně protnou za nečekaných okolností, aby se stejně nečekaně objevily na konci příběhu jako deus ex machina srnky.

Hra vypráví příběh čtyř mužů, kteří jsou více méně absurdně nějak postiženi. V úvodním monologu se setkáváme s Petrem Zikmundem, dirigentem ostravské opery, který touží stát se slavných dirigentem v Japonsku. Do Prahy jezdí za svoji milenkou, vdanou violistkou a neustále tak cestuje mezi Prahou a Ostravou, kde žije a pracuje. Při jedné zpáteční cestě dojde k dopravní nehodě, při níž přijde Petr o obě oční víčka. Vyrobené transplantáty mají jednu zásadní vadu - při mrkání hlasitě klapou. Tím se začínají vršit nepříjemné události - klapající Petr nemůže dále pracovat jako dirigent, protože ruší hudebníky, rozejde se s ním milenka. V zoufalství se rozhodne jít pěšky po dálnici do Ostravy, aby ho přejelo nějaké auto.

Zde se jeho osud protne s osudem Patrika Veleka. Patrik je mykolog, k čemuž ho předurčila jeho postava - je vysoký, ale abnormálně předkloněný až k zemi. Důvodem je velké množství hliníku, které požil v dětství ve formě nastrouhané hliníkové lžičky. Patrik se nemůže narovnat, a tak tráví život v hlubokém předklonu. Nyní zastavuje se svým malým autem na dálnici Petrovi a odváží ho do Brna, kde mu nabídne nocleh.

V brněnském domě potkávají ve výtahu nahého muže, Karla Janýze, který často sám nad sebou pláče a který má sexuální problémy, pracuje na finančním úřadě a zkouší ulovit milenky podle telefonních čísel a následných pohovorů. Takto se setkává se slečnou Sovovou, studentkou medicíny, konečně vzniká vášnivý vztah a Karel se ocitá ve zmíněném domě. Přecitlivělý Karel má však výčitky svědomí ze sexu se spolupracovnicí Blankou a s pláčem vbíhá z bytu slečny Sovové nahý do výtahu domu. Zde jej nalézají Petr a Patrik.

Trojice mužů se ocitá v bytě Patrika. Na scéně se objevuje šílený vynálezce Aleš, který požaduje po své matce, aby na něm páchala pokusy (např. penalta v boxu). Trojicí je nalezen po jedné z penalt v bezvědomí na chodbě a všichni čtyři se setkávají v Patrikově bytě. Je ticho, popíjejí čaj, Petrovi občas klapnou víčka, Patrik je ohnutý až k zemi, Karel pláče, slečna Sovová čeká o patro níže a Aleš si drží led na oteklé tváři.

Náhle kdosi zaklepe na dveře. Vcházejí čtyři srnky, mile se usmívají a sdělují, že každému splní jedno přání. Petr si přeje být dirigentem v Japonsku a zmizí i se svojí srnkou. Karel si omylem pouze přeje, aby přestal plakat, což se splní. Srnka zmizí a Karel deprimovaný svým hloupým přáním se vrací ke slečně Sovové. Aleš nemůže na žádné přání přijít, „i kdybyste mě zabily", načež už letí z okna vstříc chodníku. Patrik se zamiluje do své srnky Soni, jeho láska je opětována. Pohádka tedy šťastně končí.

Po scénickém čtení v olomoucké Tramtárii (2009) měla hra premiéru v MD Kladno v lednu 2012.

Hra byla oceněna 3. místem v soutěži o cenu Alfréda Radoka za rok 2007.