Sounds of Clouds

Juliane Preisler (Dánsko)

THE SOUND OF CLOUDS (HLAS MRAKŮ)

2 m, 2 ž

Tesklivá, tichá, nostalgická hra, která využívá možností symbolického vyjádření. Díky tomu se autorce daří budovat atmosféru stísněnosti a smutku. Tématem textu je stagnace a rozpad partnerských vztahů.

Komunikace mezi manžely pojmenovanými jako Muž a Žena probíhá v marných snahách Ženy probudit v Muži aspoň jiskru zájmu o její duši a tělo. Žena neustává v nekonečných monolozích o tom, jak se jejich těla kdysi milovala, a ve vzpomínkách na výlet do Norska, kdy byli obklopeni horami, které jim dávaly čas být sami sebou a zároveň hlídali jejich bezpečí. Vzpomínka na to, že si tehdy plánovali půjčit loďku na projížďku po fjordu, ale neudělali to, se pro Ženu stane symbolem promarněných příležitostí.

Pokaždé, když se Muž objeví na scéně, má nové zranění. Vždy krvácí a své skryté utrpení fyzicky zobrazené prostřednictvím tekoucí krve komentuje slovy: „Já přece vždycky krvácím, na tom nic není."

Jedinými přáteli Muže a Ženy jsou manželé Lise a Allan, kteří někdy zajdou na večeři, při které se trapně mlčí nebo trapně mluví. Ačkoli už víme, že vztah Muže a Ženy v současnosti znamená pouze společné mlčení přerušované jejími monology, brzo se ukáže, že ani druhý pár na tom není nejlépe a jak Lise, tak Allan se snaží partnery opačného pohlaví zaujmout svou náklonností.

Muž se ale o Lise nezajímá a odmítne ji. Jeho filozofií je nevázat se na druhého člověka a klidně vydržet do konce života.

Muž oslepne. Lise a Allan se rozvádějí. Žena a Allan souloží na pohovce, když se ve dveřích objeví Muž. I když nevidí, pozná pach své Ženy a odhalí její nevěru. Zoufá si. Žena ale lituje a vysvětluje Muži, že šlo pouze o její dlouho nenaplněné fyzické potřeby. Zdá se, že jedno manželství se rozpadá, ale druhé vydrží. Muž začne pomalu komunikovat se Ženou, jedou spolu do Norska. Půjčí si loďku na projížďku po fjordu. Žena je šťastná. Muž vstane a jedním úderem vesla ji zabije.