Solj (Sůl)

Jekatěrina Sadur (Rusko)

SOLJ (SŮL)

(Deníky města)

1 m, 2 ž (postavy se ve hře převtělují do více osob)

Divadelní hra Jekatěriny Sadur Sůl je charakteristická svou nejednotnou dějovou linií, ve které se volně prolínají realita, jednotlivé etudy zkoušeného divadelního představení, sny a vzpomínky. Tyto sekvence není snadné od sebe vždy odlišit. Hra je sice určena jen třem hercům, ale postav v ní vystupuje více. O realitě zobrazené ve hře můžeme s jistotou říci, že je velmi nelichotivá, drsná až ponurá. Stmívá se, je pozdní podzim. Kdesi ve dvoře, v centru Moskvy, v suterénu s popraskanými okenními tabulkami zkouší učitel - muž neidentifikovatelného věku (Nitka: „Tolikrát už falšoval svůj pas, že se nedá poznat, když se opravdu narodil") se dvěmi tanečnicemi divadelní představení Deníky města. V nich se zrcadlí jejich zážitky z každodenního života i z dávné minulosti.

Jednoduchá scéna suterénu dává možnosti k využití hry světla a stínu. Jedné z tanečnic se dokonce přezdívá „Тень" - tedy Stín(a). Nápadité scénické zpracování může výrazně podtrhnout celkové vyznění hry.

Autorka své dílo uvádí citací z Matoušova evangelia: „Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali." Jsou její tři zbídačení hrdinové stále solí země, nebo už po nich mohou lidé jen šlapat?