Škola pomluv

Richard Brinsley Sheridan (Velká Británie)

Škola pomluv (School for Scandal) (1777)

přeložil Jan Hančil, upravil Ivan Rajmont

11-13 m, 4-5 ž

Kruh drben v mužském i ženském vydání, který kolem sebe soustřeďuje Lady Sneerweelová, propere kde koho. Pro Lady S. nejsou pomluvy jenom zdrojem zábavy, ale také důležitý nástroj k dosažení vlastní cílů. Spolu s pokryteckým Josephem Surfacem rozšířila fámu, že její sousedka, Lady Teazlová, podvádí svého muže s Josefovým bohémským bratrem Charlesem. (Pikantní je, že Lady Teazlová naopak koketuje s Josefem). Josef si slibuje, že získá bohatou dědičku Marii, Lady S. zase očekává, že nakonec uloví Charlese.

Manželství Teazlových je bojištěm i bez takového koření. Jak říká Sir Peter Teazle: „Když si starý mládenec vezme mladou ženu, zaslouží - ne, už to je dost velký trest!" Scény obou manželů představují snad nejvtipněji napsané manželské hádky v dramatické literatuře. Vše se mění příjezdem pohádkově bohatého strýce Olivera Surface, který se rozhodne prověřit oba své synovce, aby se rozhodl, který z nich po něm bude dědit. V převleku proniká do karbanického brlohu - domu Charlese Surface, který mu vydraží rodinnou obrazárnu kromě jediného obrazu - strýce Olivera - a projeví velkou štědrost. Joseph Surface se naopak projeví jako skrblík a nevděčník. Navíc v nezapomenutelné scéně s paravánem dojde k odhalení pokrytectví a pokořená Lady Teazlová se podvolí svému muži. Pomlouvači jsou odhaleni, následnému smíření Charlese s Marií už nic nestojí v cestě.

Hra je kombinací konverzační a situační komedie. Zatímco v první polovině hry převažuje konverzační prvek, ve druhé polovině hry je několik nezapomenutelných scén s výraznou situační komikou (prodej obrazů, scéna s paravánem).

Nový překlad a úpravu uvedlo v listopadu 2004 pražské Národní divadlo v Praze.

jh