Škola diktátorů

ŠKOLA DIKTÁTORŮ (Die Schule der Diktatoren)

21 m, 6 ž (možnost zdvojení rolí)

politická tragikomedie

Hra klasika německé literatury Ericha Kästnera z roku 1956, které se zabývá opakující se manipulovatelností člověka a zneužíváním politické moci.

Autor se však chtěl vyhnout pouhému odkazu na nacistickou éru - cílem bylo spíše ukázat „manipulovatelnost a demoralizaci mas, onu zakoušenou formu dehumanizace“. Způsob, jakým se prosazuje politická moc a lidé ji dobrovolně a bez morálních hodnot následují, se netýká jen Třetí říše.

Hra vykresluje skupinu anonymních politiků, tahajících za nitky, např. ministra války, premiéra, jejich osobního lékaře či profesora, to celé ve složitém systému politického rozhodování. Profesor ve škole v paláci Belvedere trénuje dvojníky prezidenta, kteří se tam učí chování, mimice, gestům, výšce hlasu a podobným vlastnostem hlavy státu. Pokud by prezident zemřel, mohou skuteční vládci státu využít nového prezidenta – ten je, jak se ukáže, již dlouho mrtvý, naživu je pouze jeho manželka a syn. Jejich úkolem je potvrdit údajnou pravost příslušného dvojníka v úřadu. Občané jsou klamáni, zdánlivá hlava státu je jen loutkou v rukou mocných politiků.

Hra zobrazuje absolutní vládu, v níž je ideologie podřízena pouhé touze po moci. Dvojníci nejsou důležití jako jednotlivci, jsou vycvičeni jako zvířata, aby co nejlépe plnili svou roli. Navíc jsou tak silně anonymizováni, že dokonce postrádají jména. „Sedmý" je jediným dvojníkem, který se zcela svévolně neřídí pokyny, ale sleduje své vlastní, téměř morální záměry. Chce se pomocí státního převratu dostat k moci, ale nepodaří se mu to - změna vlády je nakonec pouze předstíraná a spiklenci jsou pouze nahrazeni novými osobami.

Hra byla poprvé uvedena v únoru 1957 v Mnichově.