Sen štěnice

Tadeusz Słobodzianek (Polsko)

SEN ŠTĚNICE ANEB SOUDRUH KRISTUS (SEN PLUSKWY, CZYLI TOWARZYSZ CHRYSTUS)

z polštiny přeložil Jiří Vondráček

17 m, 8 ž, kompars

fantastická komedie o devíti obrazech

Tadeusz Słobodzianek psal hru řadu let a vznikaly různé její verze. Snaží se v ní postihnout vývoj v bývalých komunistických zemích po pádu komunismu. Téma je vyjádřeno v opakujícím se sloganu „komunismus je pryč a jako kdyby nebyl“. Východiskem je parafráze Majakovského hry Štěnice, ale objevují se zde odkazy i na různá jiná díla ruské literatury, k níž autor vzhlíží s obdivem – Dostojevského, Bloka, Mandelštama, Bulgakova. Słobodziankův Sen štěnice začíná v okamžiku, kdy končí Štěnice Majakovského. Prisypkin, zavřený ve 30. letech v moskevské zoo, je koncem 90. let propuštěn na svobodu a vychází do ulic už kapitalistického hlavního města Ruska, v němž vládnou gangsteři, bývalí komunisté, falešní proroci a prodejní politikové. Hra odhaluje nejen pochmurnou pravdu o dobách teroru, kdy měl hlavní slovo „soudruh Mauser“, ale ukazuje zmatení hodnot, které zasáhlo postkomunistické země v posledních letech: bývalé komunisty, kteří se v kostele bijí v prsa a vyzývají k morální obnově a dodržování přikázání. Politiky, kteří ve svých volebních programech splácají fašismus a antisemitismus s křesťanstvím a vírou ve společenskou spravedlnost. Estébáky, kteří se vynořili ze stínu a derou se k moci. Ožebračené, zchudlé inteligenty, kterým se od postupných ideologických přemetů všechno pomotalo v hlavě.

Słobodziankův hrdina chodí po Moskvě barevných neonů, staveb a lešení, žebráků i milionářů a pozoruje s úžasem svět, který se mu před očima po několikáté úplně změnil. Prisypkin se ze symbolu měšťáka, jakým byl u Majakovského, změnil v tragického hrdinu, jehož život těžce poznamenalo 20. století, století ideologie. „K čemu to všechno bylo?“ vyčítá v závěru svému stvořiteli, který sestoupil z pomníku na Vítězném náměstí. „Nač jsme zastřelili cara? K čemu jsme prolévali krev vlastní i cizí? Nač jsme pod Perekopem umírali? K čemu nás pak na půl století všechny zmrazili? Nač nás posléze rozmrazili a do klece posadili? K čemu nás zčistajasna z klece propustili? A co teď s tou svobodou máme dělat?!“ Je to obžaloba nejen literárního hrdiny, ale též miliónů lidí, kteří zbytečně trpěli, zbytečně promarnili své životy a znovu se stávají obětí.