Sedm šouravých dědků

Antonín Hodek

SEDM ŠOURAVÝCH DĚDKŮ

Hodkův román je zasazen do Prahy těchto dní, tématem jsou malá i větší bezpráví, která se tu dějí a možnost a především chuť proti nim něco dělat. Jeho hrdiny jsou pak malí čeští lidé, ne však lidé ledajací, ale osobití, dosti zachovalí důchodci, kteří nemají daleko k výstižnému výrazu ani k rázné akci. Mají už ledacos za sebou a kromě vysokého věku a zkušeností a vědí, že zlu se ustupovat nemá...

Příběh parafrázuje kultovní americký film Sedm statečných, je ovšem přenesen do našich podmínek - tady se také bojuje v sedmičlenné skupině (tu a tam za účasti spřízněných duší) proti zločinu, přičemž se většina, jíž se zločin týká, není vůbec schopna bránit. Markantní je změna nejen v hrdinech samotných, ale hlavně v prostředcích boje. Společné s oněmi americkými ideály mají naši " dědci" odvahu, schopnost přes rozdílnou povahu pracovat velmi koordinovaně, smysl pro čest a někdy poněkud nadstandartní schopnosti (viz. příhoda z Karlova náměstí). Vším ostatním se ale liší. Jejich zbraní je především postřeh, vtip a nečekanost útoku (či snad lépe řečeno obrany) od lidí jejich typu. Mají i své mechanické zbraně, z nichž není možné vynechat pastičku na myši, do níž chytají kapsáře vyskytující se v tramvajích převážně v okolí obchodního domu Máj.

Jednou z hlavních trestních akcí dědků bylo zastrašení místních "ochránců" - vyděračů, kteří si od počestných občánků nechali platit za to, že nadále nebudou útočit. Dědci vysledovali jejich pravidelnou trasu a počkali si na ně. Snahou trestního komanda bylo vzbudit dojem, že místní banda grázlů získala konkurenci v podobě mezinárodní mafie. Dědci využili své technické a chemické vědomosti, ale především bohatou fantazii a hravost. Výsledkem bylo velkolepé a působivé divadlo, jež zcela splnilo svůj účel.

Antonín Hodek nás uvádí do světa gaunerů a "syčurů", kde kriminalita nezná mezí a lidé zavírají oči a přivírají okna, aby se nijak nenamočili. Právě v kontrastu s tímto velmi kriticky viděným světem vyniknou svérázné postavičky odhodlanců, kterým jejich povaha umožňuje dělat neobvyklé a vidět nevídané. Hodkův román přímo vybízí k filmovému či televiznímu zpracování.