Seafarer

Conor McPherson (USA)

THE SEAFARER (POUTNÍK VE VLNÁCH)

5 m

Hra z irského venkova na překvapivém půdorysu varianty faustovského motivu.

V předvečer Vánoc se v domě bratří Harkinů, Richarda a Jamese zvaného Sharky, dělá to co, vždycky: pije. Nedávno oslepnuvší Richard mírně terorizuje svého tajemnějšího bratra, který se vrací, aby se o něj staral: nejen že se nechá obsluhovat, ale soustavně nasává a zve si k tomu i své kamarády. Tak dům po celou dobu hry prakticky neopustí další alkoholik Ivan, který dělá Richardovi společnost v Sharkyho nepřítomnosti. V prvním jednání se zdá, že půjde o běžnou hru o irských zkrachovalcích - v další části se na scéně objevuje Nick a pan Lockhart. Nick je Sharkyho rival v lásce, který zvítězil; přichází na partičku karet a přivádí s sebou záhadného cizince, na místní poměry nezvykle upraveného. Z Lockharta, nadšeného a v kontrastu s ostatními kultivovaného muže, se časem vyklube jakýsi ďábel, hřích z minula, jenž si přichází pro Sharkyho duši. Když spolu osamí, dozvíme se, že Lockhart kdysi dostal Sharkyho z vězení, kde seděl za vraždu. Tehdy ve hře v karty vyhrál Sharky a na čas vykoupil svou duši: Lockhart přichází, aby ji vyhrál zpět. Ukazuje se, že podobného démona z minulosti má v sobě i Ivan, a výsledná hra se stává hrou skoro o život - o jejím významu však vědí právě jen Lockhart a Sharky.

Nakonec vyhrává Lockhart, když už je Sharky připraven odejít, ukáže se, že vlastně zvítězil Ivan, který v opilosti a pro ztracené brýle nesprávně přečetl své karty. Partička se tak svým způsobem propije k nesmrtelnosti či přinejmenším nedotknutelnosti.

Zábavná hra, která se snaží o zásadnější podtón, výhodné role pro herce mezi 40 a 50 lety.

Hra byla poprvé uvedena roku 2006 v Národním divadle v Londýně na scéně Cottesloe v autorově režii (byl to jeho režijní debut na této scéně). Wall Street Journal jí v prosinci 2007 vyhodnotil jako „Nejlepší hru roku".