Sea Wall

Tíživý monolog třicátníka Alexe se točí okolo dvou základních témat - láska k manželce a dceři a ne/víra v Boha. Alex Boha popírá, že Bůh existuje, neboť to nemá logiku, protože chybějí důkazy. Středobodem jeho života je láska k manželce a především k dceři. Nicméně když manželka rodí a dostaví se komplikace, i Alex se začne modlit. V zrcadle vidí jenom svoji tvář, ale modlí se dál.

Alexova životní dráha je jednoduchá a hezká, rodina přímo nádherná. Uvažovali o druhém dítěti, ale jejich dcera je tak krásná a milá, že nechtějí rozptylovat svoji pozornost. Rozhodnou se dát jí všechno. Každý rok jezdí na prázdniny k moři do Francie, zkrátka idyla. Alex se naučí potápět. Jednou se dostane až na mořské dno, kde je i uprostřed dne absolutní temnota. Pocítí strach a tíseň.

V závěru monologu přichází zvrat. Dosud Alex popisoval svůj bezchybný rodinný život. Ten už ale existuje jenom v jeho zidealizovaných vzpomínkách. Dcera se smrtelně zranila při koupání, když ji divoké vlny přimáčkly ke skále. Ani jeden z rodičů nebyl na blízku a rodinný přítel, který měl dítě na starosti, nemohl nic dělat. Alex si vyčítá dceřinu smrt, to, že nebyl poblíž, že ji svěřil do špatných rukou, že nešťastného přítele krutě osočil. Najednou je osobou na kraji propasti, chybí mu víra, nemá se čeho chytit. Nastala tma uprostřed dne. Pozoruje okolí, lidi na ulici, manželku, jak se pohybuje po domě, přemýšlí a nechápe smysl. „Jenom proto, že to nechápeme teď, neznamená, že to nepochopíme nikdy. Teď to ještě nechápeme. Já ale myslím, že jednou to přijde. Určitě to přijde.“

Chystáme český překlad.