Sacred Hearts

Sue Glover (Velká Británie)

SACRED HEARTS (SVATÁ SRDCE)

2 m, 5 ž

K této hře skotskou spisovatelku inspirovala stávka lyonských prostitutek proti nedostatku policejní ochrany před místním vrahem. Ke své hře o atmosféře strachu a násilí autorka dodává: „Je to o skupině žen, co hledají útočiště v posvátnu, a o dvou mužích, co spolu sdílejí svůj každodenní život v kostele. Je to o postojích žen, mužů, o sexu a o lásce."

Tak jako ve hře Tulení žena se i zde na jevišti propojuje vnitřní a vnější prostředí. Tentokrát je to kostel, který obsadily prostitutky při své stávce, a ulice, odkud jim přichází pomoc místních občanů, ale i nebezpečí masového vraha a policie. Ta se totiž spíš než o chycení vraha, který již zabil několik jejich kolegyní, zajímá o to, jak je ponížit a obvinit. Glover v přirozených konverzacích popisuje životy jednotlivých prostitutek, z nichž všechny kromě jedné jsou matkami a nejmladší z nich je těhotná. Jejich přirozené mateřské pudy konfrontuje s jejich zázemím ať už z dětství či ze současnosti, které je často k prostituci dovedlo. Jejich zpovědi jsou ve srovnání s monology kvazi normálních lidí ve zpovědnici daleko upřímnější a pravdivější.

Do stávky za ochranu proti vrahovi, za svobodu a rovnoprávnost se postupně zapojují i prostitutky z Paříže a jiných měst. V tu chvíli ale zároveň končí podpora stávky místními občany, kteří jim přestávají do kostela nosit jídlo a pokrývky. Noviny je přestávají ve svých článcích hájit. Jedinou ochranou prostitutek před pomstychtivým policejním inspektorem tak zůstává místní farář a kostelní správce Raymond. Ten nejprve prostitutkami opovrhuje, nakonec však doznává, že i on chodil na Zollo Street je pozorovat. Před jeho doznáním ženy opěvují život v prostituci muzikálově taneční scénou.

Všechny ženy si přísahaly, že z kostel neopustí, dokud úspěšně neukončí stávku. Jedna z nich ale musí odejít pro svého osmiměsíčního nemocného syna. Jeho pobyt v kostele je nakonec důvodem policie pro násilné vniknutí do kostela. „Slyšeli jsme volání o pomoc. Museli jsme zasáhnout," lže inspektor faráři do očí. Ženy jsou násilně odvedeny a obviněny. Správce Raymond vytírá podlahu potřísněnou krví. Díky faráři jsou některé ženy propuštěny na podmínku.

Posledním, kdo za úsvitu vstoupil do kostela před policií, byl vrah, který prosil faráře o zpověď. Vysvětluje faráři, že vrah jen čistí ulice. Jedna z prostitutek ho uvidí a málem ho zabije, ale nakonec nechce porušit jeho právo k očistě duše zpovědí. Vraždy náhle skončí a prostitutky opět obsazují ulice. Farář o samotě učiní zpověď, ve které doznává, že neměl ženy rád, protože se mu zdály slabé.

Hra neopomíjí poukázat i na stinné stránky chování žen, jako například znečištění kostela jejich pobytem, často vulgární či zcela prázdná mluva, hádky, krádeže, alkoholismus, hysterie. Zároveň však i nás čtenáře staví do konfrontace s tím, co prostitutky k jejich profesi a s ní spojeným kriminálním životem dovedlo, a se ,svatou láskou´, kterou jsou schopné ve svých srdcích nosit.