Rødt og grønt

Astrid Saalbach(ová) (Dánsko)

RØDT OG GRØDT (ZELENÁ A ČERVENÁ)

2 m, 3 ž

Skupina evropských pracovníků organizace pro pomoc rozvojovým zemím je vyslána do Nepálu zmítaného občanskou válkou. Postupně se rozbíhá kaleidoskopické vyprávění o tom, jak se přítomnost humanitárních „vetřelců“ stává zbytečnou a ve svém důsledku přináší místním obyvatelům spíše sérii pohrom než vzdělání a lepší život.

Každý z pracovníků žije ve vlastní vile, zatímco normálně vidící nepálské děti se v nově vybudované škole (stodole) z nepochopitelných důvodů učí číst Braillovo písmo, sem tam někde vybuchne nastražená nálož, nepálská vdova a matka pěti dětí, která seká anglický trávník malým nožíkem, je při práci zastřelena, děti ve škole jsou brutálně povražděny stoupenci odporu. Stejně by ale časem zemřely na otravu arsenem, kterým je voda ve škole zamořena.

Cynický Manne, šéf humanitární pomoci, se nicméně s neschopným kolegou Mortenem žádnou z pohrom nenechají od svého „poslání“ odradit a dál si pletou práci s hraním tenisu. Idealistická Petra a dětinská Kristine se sice o nápravu snaží, nakonec to ale obě vzdají. Kristine se vrací zpátky domů a její kolegyně doufá, že bude mít na příští misi více štěstí.

Příběh je symbolicky zarámován úvodním a závěrečným večírkem (ty jsou paradoxně zaměněny – začíná se tedy od konce), při kterém šéfova dezorientovaná manželka bloudí další ze zaměnitelných vil na další životní „zastávce“ v rozvojovém světě a marně hledá dveře do své ložnice.

Zdánlivě roztříštěný a chvílemi absurdní text se ostře, ale zároveň s humorem ptá po smyslu a výsledcích humanitární pomoci v zemích třetího světa. Hra napsaná v roce 2010 se po uvedení ve Stockholmu, Kodani a Aarhusu setkala s velice kontroverzními reakcemi a autorka byla dokonce nesmyslně nařčena, že podporuje myšlenky dánské krajně pravicové nacionalistické strany Folkeparti, která radikálně vystupuje proti přistěhovalcům.