Requiem auf einen Spion

George Tabori

REKVIEM ZA JEDNOHO ŠPIÓNA (Requiem auf einen Spion)

Osoby: 2ž, 2m

Dekorace: okolí nádraží

Hra je jakýmsi postmoderním pohráváním si s námětem Goethova Fausta s motivy z druhé světové války, ovšem odehrává se v současnosti. Ve vozovně se setkávají dva bývalí agenti - major Murdoch a agent Zucker. Zucker připomíná Murdochovi jejich společné kousky, které ve jménu tajné organizace „Psst-Psst" prováděli za 2. světové války, protože od renomovaného nakladatelství dostal zakázku na sepsání vlastních pamětí. Alkoholik Murdoch horlivého a nadšeného Zuckera nejdříve chladně „po britsku" přezírá, posléze ho s příznačnou ironií začne vyvádět z mylné interpretace jeho hrdinských činů - například lest, kdy ho prohlásil za šéfa, doslova „Boha" organizace, aby ochránil před „teutonskými" ďábly skutečného vůdce. Během rozhovoru se rovněž objeví další členka organizace Maggie, které nepřítel při jednom zátahu vyřízl jazyk. 2. dějství staví postavy do nových souvislostí - odkazuje svým názvem „Jádro pudla" zřetelně na Goethova Fausta. Objevuje se zde skutečná Pudlí žena prozpěvující si milostné písně. V dialogu Zuckera s Murdochem se cituje Goethe, kdy Faust poprvé spatří Markétku a nutí Mefistofela, aby mu ji přivedl. I nadále je v dialogu řada narážek na identifikaci Zuckera s Jindřichem. Markétkou je pak samozřejmě myšlena Maggie, pro kterou se zamilovaný Zucker trápí a prodělává u Murdocha jakousi terapii smíchem. Když se Maggie s vyspravenými ústy objeví, vrhne se Zucker na ni a v nádražní budově ji znásilní. Ve třetím dějství přijíždějí oba agenti na vozíčku oblečeni do uniforem z 2. světové války. Po krátkém rozhovoru o pokračujícím psaní Zucekrových pamětí a polibku Maggie s Zuckerem následuje blackout. Muži mizí, Murdoch se vrací v civilu jako herec a zatímco technici demontují scénu, vyzývá Magie k odchodu - hra skončila. Ona však zůstává a rozhazuje po scéně popel z urny, kterou si přinesla. Hra je plná rozličných citací a nabízí mnohé přístupy pro interpretaci.

mč