Rechnitz (der Würgeengel)

Elfriede Jelinek(ová) (Rakousko)

RECHNITZ (DER WÜRGEENGEL) (RECHNITZ – ANDĚL ZKÁZY)

variabilní obsazení

Na jednom rozjitřeném večírku dojde na „originální“ nápad – což takhle uchopit zbraň a zastřelit 200 lidí? Na první pohled námět pro hororový film, nicméně hra vychází ze skutečné události. V noci na 25. března 1945 uspořádala hraběnka Margit von Batthyány na svém zámku v Rechnitz na rakousko-maďarské hranici oslavu. Zúčastnili se jí důstojníci SS, gestapa a tamější kolaboranti. Kolem půlnoci bylo 200 Židů, kteří byli v místě na nucených pracích, z rozmaru zastřeleno. Vrahové poté uprchli do zahraničí, zámek lehl popelem, až se k němu dostala postupující Rudá armáda. Po válce svědci masakru zmizeli, potrestání pachatelů zmizelo v nedohlednu. 200 mrtvol nebylo dodnes exhumováno – ale mělo by se to vůbec udělat?

Jelineková se nevydává po stopě jako historička. Využívá motivů z filmu Luise Buñuela Anděl zkázy – nikdo prostor zločinu neopustí, zjevují se tu různé postavy a jako svědci referují o událostech z různých úhlů pohledu, navzájem si odporují, snaží se zachytit slovy nezachytitelný zrůdný čin, krouží kolem něj. Vzniká tak hutný a otřesný obraz tehdejších událostí - na jednu stranu je rozostřený, na druhou hlodá provokativními otázkami.

Hra byla uvedena v listopadu 2008 v mnichovské Kammerspiele v režii J. Wielera. Autorka a divadlo získaly za tuto svoji hru (inscenaci) hlavní cenu v rámci festivalu současné dramatiky Mülheimer Theatertage – jde tedy o nejlepší německy psanou hru roku 2009. Druhé uvedení v říjnu 2010 v Schauspiel Düsseldorf rozpoutalo ostrou polemiku a divácké protesty a rozdělilo nejen odborníky, ale i veřejnost a média na dva tábory. Autorce se opět vydařila provokace - v Düsseldorfu totiž na rozdíl od Mnichova nevypustili z textu scény, kdy opilí esesáci coby kanibalové pojídají kusy těla svých obětí...

Hra je v současnosti překládána do češtiny.