Really Old, Like 45

Tamsine Oglesby(ová) (Velká Británie)

REALLY OLD, LIKE 45 (OPRAVDU STARÝ, TAK PĚTAČTYŘICET)

4 m, 6 ž

komedie

Děj se odehrává ve dvou úrovních, jednak v rodině, jejíž základ tvoří trojice starých sourozenců – bratr Robbie a sestry Lyn a Alice, a jednak v prostředí vědecko-politickém, kde se tým odborníků snaží vymyslet schůdné strategie, jak společnost zbavit ekonomicky neefektivní přestárlé populace. Staří mají své místo na světě, dokud jsou užiteční. Proto byl přijat systém adopce vnoučat, který zároveň řeší další problém, radikální nárůst opuštěných dětí – rodiče totiž ztrácí schopnost postarat se o ně. Přebývající staří, kterým vypoví službu myšlení, jsou povinně umísťováni do speciálních zařízení, kde jim společníky dělají krásní empatičtí roboti a kde „léčba“ postupně vede ke smrti.

Robbie dlouho zakrývá svůj opravdový věk překotnou činorodostí, stylem oblékání a mladými přítelkyněmi, Lyn se dostane do povinné péče, ale přes svou zmatenost nakonec prokáže nejvíc rozumu a zodpovědnosti ze všech, a Alice kvůli pochroumanému kolenu přijde o nohu a stane se objektem blíže nevysvětlených pokusů. Monroe, politik, který prosazoval vývoj a implementaci opatření k redukci starých se stane obětí své vlastní strategie, když pomůže prosadit testy, které dokáží s předstihem mnoha let určit, kdo onemocní Alzheimerem. Z toho, kdo rozhoduje, se vmžiku stane jeden ze sledovaných pacientů a vzápětí i smířeným příjemcem euthanasie.

Naše populace stárne, málo se množíme a lékařská věda je na příliš vysoké úrovni, takže neumíráme včas. Je nutné přestat uctívat dlouhověkost, umět si přiznat, že jsem už vykonal, co bylo třeba, a naučit se vyjít smrti vstříc. Tamsine Oglesbyová se pokusila domyslet příští vývoj situace a na dané téma napsala mírně fantastickou komedii, kterou v roce 2010 uvedlo londýnské Royal National Theatre.