Prapodivuhodná ženská

Nina Sadur (Rusko)

PRAPODIVUHODNÁ ŽENSKÁ (ČUDNAJA BABA)

z ruštiny přeložila Hana Drozdová-Nejezchlebová

dvoudílná hra

2 ž / 2 m, 3 ž

Hra Niny Sadur Prapodivuhodná ženská vznikla v letech 1981-83 a tvoří ji dvě aktovky - Pole a Pracovní kolektiv.

První z nich - Pole - je situována na bramborové pole v období podzimní sklizně. Lydie Petrovna, žena středního věku, byla společně s kolegy z práce vyslána na povinnou bramborovou brigádu; na rozlehlých lánech ale zabloudila a marně hledá cestu zpět k družstvu. Náhle se vedle ní objeví podivínská Ženská, jménem Úsmrtná: na první pohled místní družstevnice, která má gumáky obuté naboso, striktně vyžaduje oslovení „tetičko", její přítomnost vyvolává u Lydie Petrovny bodnutí u srdce a na dotazy, kde je cesta mezi lány odpovídá jednoznačně: „Slezla. Byla utrmácená. Kolik se jen po ní nachodili?". Poté o sobě začne tvrdit, že je zlo světa a vyzve Lydii Petrovnu k bláznivé honičce „na život a na smrt": pokud ji Lydie Petrovna chytí, nastane na Zemi ráj, když se jí to nepodaří, celý svět zahyne. Lydie Petrovna prohraje, Ženská ji nechá spadnout do jámy, a když se Lydie Petrova opře o její stěny, pohne se celá Země, její svrchní vrstva se sloupne „jako slupka z ořechu", a pod ní se objeví nová, mladá zem. Ženská tvrdí, že celý svět zahynul, jen Lydie Petrovna zůstala na živu, a aby jí nebylo smutno, aby se nenudila, stvořila pro ni Ženská duplikát původního světa, věrnou kopii. Hra končí odchodem Lydie Petrovny z bláznivého pole zpět mezi lidi a varováním Ženské, aby se jim nedívala dlouho do očí.

Druhá aktovka - Pracovní kolektiv - se pak odehrává v kanceláři, kde se Lydie Petrovna marně dožaduje u svých spolupracovníků přesvědčivého důkazu, že nejsou pouhými dokonalými atrapami, ale skutečnými živými lidmi. (Disputace o důkazech, že postavy žijí, má lehce kafkovský rozměr.) V závěru jedna kolegyně otočí situaci proti Lydii Petrovně, která rovněž není schopna prokázat svou autenticitu. Zjištění, že svět nezahynul, ale žije, jen ona sama je mrtvá, ji naplní štěstím a ona uteče těsně před příjezdem záchranky, kterou pro ni kolegové zavolali. Po jejím odchodu zvoní v kanceláři telefon. Hovor vyřizuje právě ta kolegyně, která Lydii Petrovnu „usvědčila": nějaká tetička se telefonicky dožaduje Lydie Petrovny a slíbených punčocháčů. Při její řeči bodne zmíněnou kolegyni u srdce a hovor i hra končí.

hd