Pozice

Autor obyčejně staví své texty tak, že v mnoha možných variacích předkládá divákům jednu scénu, v níž lehce mění vzájemné mocensko-hierarchické konstelace postav, jejich náladu či význam, jaký dávají svým replikám (což si samozřejmě žádá odlišné reakce). Děj tak vlastně postupuje vpřed jen pomalu, po drobných krůčcích spočívajících v přidávání replik či nových detailů a nerozvíjí se lineárně, ale spíše bují do mnoha pramenů.

Tentokrát je prvotní situací příchod manželského páru nadcházejících čtyřicátníků – Brattberg je označuje jen jako On a Ona, ale jmenují se Ole a Siri Eriskenovi – do nového domu. K dvojici se po čase přidá Eva, která za mužem přišla pro rozhodnutí ve věci jakéhosi posudku, či snad grantové žádosti (Brattberg záměrně nechává řadu detailů otevřených). Postupně se ukáže, že právě tato pozice „porotce“ umožnila muži získat nový (lepší a hezčí než ten předchozí), dům, ale že se to zřejmě neobešlo bez „kompromisů“. V textu se několikrát mění atmosféra: Ona je tak nejprve novým obydlím nadšená, ale v jiné variaci dialogu ji ta změna děsí a dokonce se může i zdát, že se nepřestěhovala zcela po své vůli. Stejně tak Oleho vidíme ve hře jak na vrcholu sil coby rozhodného a sebevědomého pána domu, tak v i v těžké depresi, na níž se podepisuje i sexuální selhání navzdory ženině ochotě zkoušet různé pozice (což je druhý význam, jenž titul textu nabízí).

Překlad vyšel v rámci projektu nových her Cena Ferdinanda Vaňka 2017 v časopise Svět a divadlo. Hru u nás poprvé uvedlo divadlo OldStars v září 2020.