Poslední oheň

Dea Loher(ová) Německo)
POSLEDNÍ OHEŇ (DAS LETZTE FEUER)
z němčiny přeložil Petr Štědroň
4 m, 4 ž

Drama upomínající na velké antické tragédie - chór komentuje nevyhnutelné události směřující ke katastrofě, osudové zápletky, vinu, trest. V interiérech domu a bytů v něm defilují lidská osamělost, smutek, pocit viny, špatné svědomí, různá traumata. Postavy vyprávějí své příběhy, postupně odkrývají svoji minulost, jež se prolíná s přítomností, nahlížíme do osamělého, klidného soukromí malířky, učitelky klavíru či dogy jménem Humboldt.
Hrdiny jsou obyvatelé jednoho domu kdesi na periférii a záhadný cizinec, válečný veterán Rabe (Havran), který se ubytoval v hotelu naproti domu. Tragická dopravní nehoda je jen první kostkou domina, která spustí řetězovou reakci dalších událostí. Policistka Edna pronásleduje zfetovaného, rychle jedoucího Olafa a usmrtí při tom malého Edgara, syna Ludwiga a Susanne. Jediným svědkem tragédie je kolemjdoucí Rabe (kterému navíc ve válce zemřelo dítě v náručí, má tedy pocit jakéhosi prokletí). Tento osudový okamžik zamíchá karty osudů postav. Rodiče Edgara jsou na dně, navíc se musejí starat o dementní Ludwigovu matku Rosemarie, která se neustále ptá, kde Edgar je. Suzanne hledá útočiště u Rabeho, to, co vypadá jako láska, je vzájemné psychické trápení dvou osamělých deprimovaných lidí. Bývalá učitelka Karoline, jež prodělala amputaci obou prsů, se také cítí vina, protože auto, jímž jel Olaf, nechala otevřené a Olaf si ho „půjčil". Policistka Edna, která dítě srazila, také nese svůj díl viny (domnívala se, že rychle jedoucí Olaf je terorista, po kterých až maniakálně pátrá). Viník Olaf se se špatným svědomím zamkne v bytě a jídlo mu za dveřmi nechává jeho přítel, nezaměstnaný Peter.
Karoline byla milenkou Ludwiga (nejen jeho, ale všech mužů, které vzrušovala neexistence jejích prsů), vyspí se s Rabem, za kterým ale začne docházet Suzanne. Právě na jejich vztah se soustředí finále hry. Poté, co Ludwig utopí ve vaně svoji matku Rosemarie (neustále se ptala, kde je Edgar) a zmizí neznámo kam, se Suzanne k Rabemu přestěhuje a oba si navzájem začínají odkrývat svá traumata. Po jedné z hádek Rabe Susanne zmlátí, poté se polije benzinem a zapálí - poslední oheň, který má smést z povrchu zemského všechny problémy, traumata a viny obyvatel domu.
Závěrečný epilog rekapituluje další osudy protagonistů - někdo zemřel, někdo osamocen zůstává, jiný se stěhuje či končí ve vězení nebo na psychiatrii. Byty jsou zanechány opuštěné, život jde dál, pro všechny to znamená vysvobození či nový začátek. Každopádně přichází katarze - tragického konce bylo dosaženo.
Hra měla premiéru v lednu 2008 v Thalia Theater Hamburg v režii Andrease Kriegenburga. Vyhrála soutěž o nejlepší německy psanou současnou hru v Mülheimu, zúčastnila se přehlídky nových evropských her ve Wiesbadenu v roce 2008.