Posledná večera

Pavel Trtílek

POSLEDNÍ VEČEŘE

(dramatický text)

8 ž

Groteska lehce parafrázující svět postav Thomase Bernharda.

Stará a nemohoucí Vojenová žije v domě za městem se svou služebnou (?) Beátou, hromosvodem svých sarkasmů. Beáta připravuje večeři, kterou Vojenová pořádá pro šest osamělých žen pravidelně u příležitosti výročí osudové události. Ony i Vojenová jsou vdovami po obětech tragické nehody: padající lešení usmrtilo před lety jejich manžely. Bizarní osůbky žijí každá ve svém malém světě, který se s „velkým" propojuje jen díky pokleslým médiím a střípkům jejich návodů na štěstí. Podivínské a až heroicky nihilistické chování Vojenové a náhlá smrt kočky jedné z nich vzbudí v ženách pode­zření, že byly večeří otráveny. Uvězněny v domě přimějí jedna druhou k posledním gro­teskním zpovědím. Návratem Vojenové se událost vysvětlí. Vše se vrátí do normálu. Dámy se obřadně rozloučí. A odchází - možná navždy - i Beáta. Vojenová zůstává sa­ma. S pohledem upřeným na pahýl stromu před domem myslí na to, že zbývá jen „myš­lení uvězněné v tomto těle, v té staré překážející, zbytečné schránce. Rezavá konzerva. Dávno pozbyla smysl."...

Hra získala v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2003 druhé místo.

js