Pokračování aneb Kadeřnice, krize a další případy

5 herců (variabilní obsazení)

Autorka nás ubezpečuje, že „producenti souhlasili s pokračováním“ a že „dramaturgie a média šílí po dalších dobrodružstvích přepracovaných hlasů a jejich oběti, unaveného konzumního pracujícího lidu“.

Opět se setkáváme s postavami, jimž v hlavě straší podivné hlasy přivádějící je k šílenství a sebevraždě. Hlasy komentují jednání jednotlivých postav, chodí od jedné k druhé, vtělují se do nich... Paní Maierová pracuje jako prodavačka v butiku a trpí nespavostí – naposledy se vyspala jedné letní noci v roce 2005. Při návštěvě psychiatra, kam ji pošle zaměstnavatel, ztrácí ona i psychiatr přehled o tom, kdo a co vlastně mluví – v hlavě jim totiž do řeči skákají právě škodolibé zákeřné hlasy, které usilují o „lásky trápení“ a o problémy v „práci nádenní“. Psychiatrova manželka spáchá díky hlasům omylem sebevraždu ve vaně – postupně se dozvídáme, že krachující prodejce vína, jemuž dlužila peníze, byl její milenec (co mu zbývá než sebevražda, když jediné peníze mu mohla poskytnout právě ona?). Kadeřnice Susi si od banky půjčí peníze na salón krásy, jenže zákazníci nejdou a nejdou... Co zbývá jí? Hlasy jsou zkrátka čiperné a zdá se, že za finanční krizi mohou právě ony – nebo že vědí, jak z krize ven... Na scéně se dokonce objeví alegorická postava ruské revoluce, která se nechá zlákat konzumními radovánkami...

Jednotlivé osudy postav, které se znenadání dostaly na dno, jsou provázány a hlasy tak řeší několik „případů“ najednou. Autorka navazuje na úspěšnou sérii dramoletů o našeptávajících hlasech Práce nádenní, lásky trápení (německá premiéra v květnu 2009 v Karlsruhe, česká v ČS Ústí nad Labem v říjnu 2009) a s černým humorem a ve svižném tempu nastavuje zrcadlo společnosti, která se svojí hloupostí nebo náhodou dostala do finanční krize – řešením by mohla být sebevražda, napovídají vnitřní škodolibé hlasy, ztělesněné na jevišti... Celkově je toto Pokračování jízlivější a kritičtější než jeho předchůdce. Premiéra Pokračování proběhla v divadle v Chemnitz v prosinci 2010 – zde inscenátoři s úspěchem použili oba texty (což je i autorkou povoleno).