Plechový bubínek

Günter Grass, Arnim Petras (Německo)

PLECHOVÝ BUBÍNEK (DIE BLECHTROMMEL)

přeložil Petr Štědroň

3 m, 4 ž (variabilní obsazení)

dramatizace

Jevištní adaptace stejnojmenného románu německého spisovatele Güntera Grasse (1959), jenž za knihu získal v roce 1999 Nobelovu cenu.

Hlavní postavou děje odehrávajícího se v 1. polovině 20. století je Oskar Matzerath, dílo ukazuje obraz pokřiveného světa, díky Oskarovu pohledu vystupuje jasně nesmyslnost mnohého lidského jednání. Sám hlavní hrdina Oskar často reaguje na nenávist nenávistí a na zlo zlem.

Oskar zpětně, z postele léčebného ústavu, vypráví celý svůj život. Začíná u své babičky, vypráví příběh své maminky, věčně rozpolcené mezi dvěma muži - svým bratrancem a zákonným manželem - a dostává se ke svému narození. Malý Oskar se narodil jako dítě s mozkem dospělého. I když to nedával najevo, jeho myšlenkové pochody byly už od narození na vysoké úrovni. Oskar už tedy docela brzy prokoukl svět dospělých a rozhodl se, že do něj nechce nikdy vstoupit. O svých třetích narozeninách si umínil, že přestane růst, a tak se také stalo – a dostal svůj první plechový bubínek. Oskárek zůstává liliputem, předstírá zaostalost a jako se zpomaleným je s ním také jednáno. S okolím komunikuje přes svůj plechový bubínek, na kterém neustále vyluzuje nejroztodivnější zvuky. Když se někdo pokusí Oskarovi bubínek sebrat, použije chlapec svou tajnou zbraň - neobyčejně vysoký hlas, který rozbíjí sklo. Díky své předstírané retardaci si Oskar udržuje odstup od dospělých a může svobodně myslet. Žije ve svém vlastním světě, kde neplatí obyčejné lidské zákony, ale hlavním pravidlem jsou Oskarovy osobní přání a touhy.

Oskar prochází pozoruhodným, bizarním, tragickým životem. Ukazuje nám rub i líc předválečného a válečného města Gdaňsk (Danzig) a později pak poválečného Düsseldorfu. Oskar sám sebe považuje za následníka Ježíše, ve svém zvláštním životě touží po nových zkušenostech, životních i sexuálních, vše sebeironicky a s nadsázkou komentuje. Má částečnou vinu na smrti několika blízkých lidí. Po smrti svého otce, kterou sice zavinil, ale neklade si ji za vinu, se rozhodne vyrůst. Povyroste sice, ale stane se hrbáčem, což ho nadále odděluje od běžné společnosti. V těchto podmínkách se přestěhuje s nevlastní matkou (dříve milenkou) a malým bratrem do Düsseldorfu. Svého nevlastního bratra považuje za své dítě a je zklamán, když zjišťuje, že toto dítě je „jen obyčejné dítě". Proslaví se jako vynikající bubeník, který svými písněmi vrací publikum do dětství. Pak je na vlastní žádost obviněn z vraždy, kterou nespáchal, shledán nezpůsobilým a umístěn do léčebného ústavu.

Zdařilá dynamická adaptace byla uvedena v září 2010 v Maxim Gorki Theater Berlin.