Phoenix

Scott Organ (USA)

PHOENIX

1 m, 1 ž

komorní komedie

Lehce podivínský Bruce a víc než rázná Sue se potkávají na své druhé schůzce čtyři týdny po svém prvním setkání, které trvalo právě jednu noc. Sue má pro Bruce tři zprávy. Za prvé – jsi mi sympatický a společně strávenou noc jsem si užila. To Bruce pochopitelně potěší. Za druhé – už se nikdy neuvidíme. To Bruce pochopitelně vyvede z míry a po krátkém nátlaku přiměje Sue, aby mu řekla i poslední zprávu.

Tak tedy za třetí: jsem těhotná.

V tu chvíli se roztočí spirála, zahrnující takřka 6500 km dlouhou cestu Z Brooklynu ke Grand Canyonu a zpět. Sue si dítě nechce nechat, Bruce nesouhlasí. Vyhledá ji ve Phoenixu, kam odjela na potrat, a snaží se ji přesvědčit, aby své rozhodnutí změnila. Sue je trochu neochotně okouzlena jeho vytrvalostí, je však odhodlána udržet ho na uzdě. Oba hrdinové jsou tak v průběhu hry nuceni přemýšlet o zcela novém světě možností, který však nebude bez obtíží a ztrát.

Zajímavě vystavěný příběh s nečekanými zákrutami a zvraty si až do konce uchovává napětí a udržuje diváka v příjemné nejistotě. Skutečně podstoupí Sue potrat? Nebo se jí Bruceovi podaří přimět k tomu, aby si dítě nechala? A co jejich vztah, či spíše „vztah“? Má šanci?

Organovy dialogy v této dramatické komedii o odvaze jsou vtipné a svižné a především přirozené a nenucené, v nich spočívá hlavní síla komorní hry, vhodné především do studiových prostorů, umožňujících jemnou hereckou souhru obou protagonistů a především kontakt s publikem. Organův text, nekladoucí žádné výrazné nároky na prostor a scénografii, je jedinečnou příležitostí pro dva mladší herce a jeví se být ideálním doplňkem repertoáru, odlehčující náročnější, ansámblové kusy na velké scéně.