Pes, noc a nůž

Muž, kterému se ve hře říká po kavkovsku prostě "M", bezmocně bloudí nočním městem, nemůže rozpoznat čas na hodinkách, zapomněl i své jméno. Přátelé ho pozvali k sobě na večeři, teď stojí v temné uličce a neví, kudy dál. Jedinou jistotou je skutečnost, že s přáteli předtím jedl mušle (možná halucinogenní). Tajemné a bizarní postavy mu náhle jako v hororovém filmu začnou usilovat o život - ukáže se, že v apokalyptickém světě jako jediný hlad nemá (protože jedl mušle), hlad mají všichni ostatní a všichni ostatní se ho pokoušejí zabít. To se jim nepovede, protože je v sebeobraně zabije právě M, a to vždy tímtéž nožem, který putuje oním záhadným světem (stejně jako stejní herci, kteří hrají různé postavy).

Prvního útočníka tedy M zneškodní jeho vlastním nožem - muž má stejný oblek jako on a navíc jej M poznává i později v dalších postavách policisty, lékaře atd. - tyto motivy zrcadlení a dvojnictví evokují např. i jinou Mayenburgovu hru, Ošklivce. Hranice mezi člověkem a zvířetem je úzká, zabíjení se stává automatickým podle principu „sežrat, nebo být sežrán". Muž také zabíjí, je zraněn do břicha, již po čtyřech se blíží ke svému konci, kde na něj čeká mladá sestřička - „Jestli mě chceš sežrat, tak do toho". Místo kousnutí však přichází nečekaně polibek a začínají výt vlci...
Jde o téměř surreálné drama, ve kterém smrt náhle začne rozsévat zkázu, hra je noční můrou hlavní postavy, jež sama tvrdí, že je „zlým snem někoho, kdo má zlý sen a hrozně se potí." Ponurá atmosféra je odlehčena autorovým strohým jazykovým humorem, proto by se dala považovat i za černou grotesku.
Hra měla premiéru v květnu 2008 v berlínském divadle Schaubühne v režii Benedicta Andrewse.