Perfect Pie

Judith Thompson(ová) (Kanada)

PERFECT PIE (ÚŽASNÝ KOLÁČ)

4 ž

Kanadská dramatička (*1954) konfrontuje ve své hře z roku 1999 životy dvou žen, kdysi nerozlučných přítelkyň. Příběh se odvíjí paralelně ve dvou časových rovinách: v současnosti, kdy se obě ženy po desetiletích znovu setkávají, a v minulosti, v dobách jejich dětství na kanadském venkově šedesátých let.

Patsy je potomkem farmářů, kteří hospodaří na své farmě v Marmoře od počátku 19. století. Marie je katolička, dcera zchudlých zemědělců, kteří museli odejít za prací do USA. Odtud se vrátili ještě chudší, jen proto, že v městečku zdědili domek a získali tak střechu nad hlavou. Marie se brzy stane obětí šikany, nejen pro svou chudobu, ale i pro svou nepoddajnost - děti mají potřebu, ukázat jí, kde je její místo. Přesto se s ní Patsy spřátelí a takřka mateřsky se o ni stará. Marie tak okusí bezpečí staletého řádu, panujícího na protestantské farmě, zatímco Patsy najde v Marii prvního člověka, kterému může věnovat svou lásku. Společné dospívání vrcholí v době prvních tancovaček: Na klíčový školní ples ale Patsy nemůže, má horečku. Marie se tam, zkrášlena Patsy a v doprovodu chlapce z jiné školy, vypraví sama. Bez Patsiny ochrany však nemá šanci. Kluci nejprve její doprovod posměšky odeženou a pak ji na školním dvorku přepadnou. Nakonec Marii, která při tom dostane epileptický záchvat, znásilní. Marie se vrátí k Patsy, která ji, byť stejně jako divák jen tuší, co se stalo, chce poslat k doktorovi. Marie utíká k nedaleké železniční trati a Patsy v horečce běží za ní...

Po desetiletích se obě ženy - na základě zvukového dopisu, který farmářova žena Patsy poslala, spolu se svým vyhlášeným reveňovým koláčem, slavné herečce Francesce - znovu setkají. Obě mají za sebou pohnutý život: Patsy pochovala rodiče i mrtvě narozenou dceru, ale je věrnou manželkou a matkou dvou synů. Marie, když utekla z městečka, přijala nové jméno Franceska, žila v komuně hippies, pak pracovala jako číšnice a nakonec vystudovala herectví. Má za sebou tři nepovedená manželství, ale nemá děti. Jejich životy se od sebe radikálně liší, tak jako se kdysi lišily i jejich sny. A zároveň jako by se navzájem propojily. Dnes je to Patsy, kdo po zranění a kómatu, v němž se ocitla po nehodě, trpí epileptickými záchvaty - zatímco Franceska/Marie se jich následkem nehody zbavila. Vzájemné výčitky a poměřování nakonec kulminují při odpolední vycházce k železniční trati, kdy se také dovíme, o jakou tajemnou nehodu, srážku s vlakem, se v osudný den jednalo. Francesce se vrací epilepsie, hlasy mladých i dospělých hrdinek se proplétají: Marie chce okamžitě odjet z Marmory a už nikdy se nevrátit. Patsy ji chce zadržet, ví, že ona sama Marmoru nikdy opustit nemůže. Nakonec se při této vzrušené „rekonstrukci" ukáže, že to nikoli Patsy zachránila život Marii, ale naopak slabá Marie se pokoušela strhnout z kolejí Patsy: ta v náhlém iracionálním hnutí toužila po střetu se silným vlakem, po vysvobození z osudové vazby. Tohle poznání přinese ženám téměř absolutní porozumění pro duši té druhé a odpuštění sobě samým.

Franceska, ač by ráda několik dní zůstala, ví, že musí odjet hned, jinak - obává se, - by zůstala navždy. Obě ženy vědí, že už se nikdy neuvidí. Co prožily toho odpoledne, při přípravě dalšího Patsina „úžasného koláče", se bude jevit jako sen, který budou ovšem obě prožívat každý den v mysli znovu. Protože, jak zní Patsin leitmotiv: „Mám tě vyrytou v dlani."

Hra vyniká dokonalou stavbou a zralou formou: příběh je prezentován prostřednictvím výrazných scén plných konkrétních detailů. Jedna z mála současných her s nefalšovanou katarzí.