People Under the Sun

Jonas Gardell (Švédsko)

PEOPLE UNDER THE SUN / MÄNNISKOR I SOLEN (LIDÉ NA SLUNCI)

2 m, 3 ž + 1 chlapec

Jsou prázdniny, svátek svatého Jana a Siv a její manžel Svante se opalují u moře. Vypadá to, že prázdniny nebudou nic moc: Siv si sice užívá slunce, nepřestává však přemýšlet o možných rakovinotvorných dopadech slunečního záření a Svante si je jistý, že doma ve vypnuté ledničce zapomněl láhev mléka. Prostě typičtí (švédští) maloměšťáci. Z průměru je vyděluje jenom jejich syn Simon, který nemluví. Ingrid to se Stigem taky nemá jednoduché – vysokoškolský pedagog svou manželku, bývalou učitelku základní školy, pořád jen peskuje a ponižuje. Dva páry v pokročilém stádiu rozkladu manželského soužití se seznamují v opuštěné chatové oblasti, a Svante zve nové známé na svatojánský večírek s vidnou hromadného sexu. Aluze na Shakespearovu hru jsou zde stejně silné jako odkazy na Bibli, z níž cituje paní Sorensonová, židovka, která přežila holocaust, a najala si chatu vedle nich.

Hra má několikerý rozměr. V prvém plánu ukazuje zoufalé soužití citově vyprahlých, zničených lidí. Svante je prasák a buran, Siv líná, omezená matka, která je na svou tupost dokonce pyšná a považuje ji za přednost. Stig je manipulátor a tyran, zrůdný despota, jediná Ingrid vzbuzuje soucit, ve čtrnácti znásilněná, v osmnácti podstoupila bolestivý potrat, nedokáže svému manželovi vzdorovat (Sněz, co máš na talíři, učila ji její matka). Měšťáckou společností v úpadku nepohne ani Simon, který odmítá se světem mluvit – považují ho za zbytečné závaží, na něž co chvíli zapomínají, ani paní Sorensonová; ta pro ně představuje nebezpečné stáří, podezřelou moudrost, člověka, který věří v boha, a tím pádem někam explicitně patří, což kontrastuje s jejich (hlavně myšlenkovou) nezakotveností. Svatojánská noc přináší zázraky, ale jiné, než v jaké doufal Svante: nepřímo se zjevuje bůh. Vzhledem k tomu, že společností nepohne ani krev, která prší z nebe namísto deště, Simon odchází a jedinou svou větu z celé hry adresuje právě paní Sorensonové.

Text pochází z roku 1997 a ve švédských divadlech se uvádí poměrně často.

Jonas Gardell (1963) je švédský prozaik, dramatik, scénárista a komik. Jeho první román Pašijová hra (Passionsspelet) vyšel r. 1985. Od té doby uveřejnil zhruba desítku próz, Jak roste komik ( En Komikers Uppväxt) byla adaptována pro televizi jako seriál. Napsal také bezmála deset her a dva filmové scénáře. Dnes je považován za jednoho z nejznámějších švédských stand-up komiků.

Text máme k dispozici v anglickém překladu.