Passion Play

Sarah Ruhl(ová) (USA)

PASSION PLAY (PAŠIJOVÁ HRA)

8 m, 3 ž

Moderní variace na pašijovou hru se odehrává ve třech časoprostorech. Autorku k ní podle jejích slov inspirovalo, když si přečetla, že představitel Ježíše v pravidelně se opakující lokální pašijové hře byl stejně svatý jako postava, již ztělesnil, a totéž platilo i o ženě, co hrála Marii. Začala si klást otázku, nakolik může život člověk změnit role, k níž je rok co rok předurčen. A takové je i téma hry: hranice mezi skutečnou identitou a divadlem.

První dějství situovala do Anglie roku 1575, kdy se královna Alžběta chytala zakázat uvádění pašijových her, které v té době už beztak byly anachronismem. Vesnice v prvním dějství je tak ostrovem jaksi mimo čas a autorka tak nabízí první, historizující pohled na uvádění tohoto typu hry. Druhé dějství se odehrává v německém městečku Oberammergau, zde se pašijové hry naopak uvádějí bez přestání od středověku. Jenže teď je před druhou světovou válkou, rok 1934, a herci jsou většinou členy nacistické strany. Třetí dějství (do něhož se autorka pustila podle svých slov po deseti letech od chvíle, kdy začala psát první dvě části) se odehrává v jižní Dakotě – a při psaní této části se nejvýrazněji projevuje politický aspekt nesouhlasu s Bushovou politikou.

Autorka pracuje s principem divadla na divadle, každá figura má svou roli v reálném životě a v životě jevištním, přičemž oba světy se neustále prolínají, někdy nekontrolovatelně, často zcela mimoděk. Dvojí hledisko představuje jisté morální kritérium, které je aplikovatelné v každé době, snad právě proto si pro jistou názornost vybrala velmi vyhraněná historická období.

Prostřednictvím svých postav autorka klada otázky po smyslu víry v té které době, otázky týkající se zneužití náboženství a jeho průnik s divadlem a teatralitou vůbec.

Text obou tří části je poměrně dlouhý a lze ho hrát po jednotlivých dílech, nicméně autorka doporučuje uvádění naráz, aby tak bylo dosaženo kýženého cyklického efektu.

Hra byla poprvé uvedena 9. února 2005 divadlem Arena ve Washingtonu, režie Molly Smith, jednotlivé části pak byly hrány na různých místech Spojených států různými skupinami, celá hra se pak znovu uváděla v nejdůležitějších amerických divadelních městech Chicagu a New Yorku (2010).

Sarah Ruhl (1974) je americká dramatička. Upozornila na sebe hrou The Clean House (Čistý dům), za níž roku 2004 získala cenu Susan Smith Blackburnové. V roce 2005 se ocitla mezi finalisty Pulitzerovy ceny. Na newyorské off-Broadwayi byla roku 2007 uvedena její hra Eurydice (Eurydika), v New Yorku byla uvedena i její hra Dead Man's Cell Phone (Mobil mrtvého muže), ta měla evropskou premiéru v červnu 2011 v Glasgow. Se svou předposlední hrou In the Next Room (or The Vibrator Play)/ Ve vedlejším pokoji (neboli Hra o vibrátoru) se dostala mezi finalisty Pulitzerovy ceny v oblasti dramatu a byla nominována na cenu Tony v několika kategoriích (2010).