Parlour Song

Jez Butterworth (Velká Británie)

PARLOUR SONG (PÍSEŇ OBÝVÁKU)

2 m, 1 ž

Hra nominovaná v roce 2010 na Cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší komedie vznikla v dramaturgii známého londýnského divadla Almeida.

Jejím námětem je manželský trojúhelník v prostředí satelitního městečka. Svět čtyřicátníků z předměstí, prožívajících partnerskou krizi nejlépe zachytili američtí prozaici jako Cheever či Updike, britský dramatik spojuje satirickou přesnost jejich postřehů s pinterovskou poetikou skryté hrozby. Pyrotechnik Ned zápasí s nespavostí a s podivnými jevy ve svém domě. Z něj se postupně nevysvětlitelně ztrácejí větší i menší předměty počínaje suvenýry a travní sekačkou konče. Jeho žena Joy má pro jeho paranoiu stále menší pochopení, takže Nedovým důvěrníkem se stává jeho soused, majitel automyček Dale. Obligátní sousedské grilování Dalea s hostitelským párem ještě více sblíží. Joy, která zůstává často sama, protože Neda jeho povolání nutí cestovat za pyrotechnickými úkoly po celé Británii, a Dale k sobě pocítí fatální přitažlivost. Jednoho dne Joy Daleovi navrhne, aby s ní odjel. Dale se na jejich schůzku sice vypraví, ale nakonec zůstane sedět v autě a Joy se tedy vrátí domů dříve než Ned stačí objevit její úmysly. Dale, jehož monology příběhem provázejí, svoji „zradu“ vysvětluje: jeho děti (o kterých divák doposud nikdy neslyšel) jsou mu nadevše. Nic netušící Ned mu konečně vypráví sen, který mu nedovolí usnout. V něm všechny věci, které postrádá, nakonec zavalí jeho obývák.

Po čase se aktéři příběhu scházejí, aby sledovali dlouho avizovanou demolici místního nákupního centra, kterou provádí Dale. Na jeho místě vyroste centrum nové, větší, modernější…