Orlando

Robin Brooks (Velká Británie)

ORLANDO

1 m, 3 ž

Hra se jmenuje podle slavného románu Virginie Woolfové (který se m.j. dočkal nedávno úspěšného filmového zpracování), její autor se však nechal inspirovat i dalšími díly této spisovatelky a také skutečnostmi z jejího života. Woolfová, pro niž byla tvorba zároveň těžkým údělem i jediným lékem, začala psát Orlanda jako fantaskní životopis své přítelkyně, krásné Vity Sackville-Westové, ve snaze vyrovnat se s její nestálou povahou a nezadržitelnou vitalitou. Ve hře - plodu Virginiiny představivosti - vystupují jen další dva "herci", Vitin manžel Harold a její intimní přítelkyně Violet. Ti se spolu s Virginií převtělují do celé řady dalších postav, s nimiž se ve svém staletém dobrodružném životě Orlando setkal. Dospíval na dvoře královny Alžběty a pokoušel se o básnickou kariéru. Nešťastně se zamiloval do zrádné Saši, dcery ruského vyslance. Když i jeho básnický pokus sklidí neúspěch, nechá se sám Karlem II. jmenovat vyslancem v Cařihradu. Tam se ožení s cikánkou Rositou, ale vzápětí jej stihne zvláštní metamorfóza: stane se krásnou ženou. Rozhodne se vrátit domů, prožije romanci s námořním kapitánem a přistane v Anglii na konci 18. století. Její obcování s velkými duchy doby však netrvá dlouho: nastávají temné viktoriánské časy, v nichž pro veselé renesanční bytosti není místa. Orlando pocítí nepřekonatelné nutkání se vdát. Jejím vyvoleným je urozený cestovatel Shelmerdine, ale vzápětí jsme ve dvacátém století, kdy Orlando konečně dokončuje svou báseň... Osudy Virginiiných hrdinů se neustále proplétají s osudy a vztahy jejích přátel, které ji zraňují, aby se nakonec proťaly v její současnosti, ve Vitině náruči. Nemocná Virginia je rozhodnuta, že při dalším náporu šílenství si vezme život - teď však ještě vzývá život a život se latinsky řekne "vita".

Mezi mnoha silnými motivy v této hře za hlavní je vztah autora k vlastnímu dílu a k jeho tvorbě. Virginia právě vytváří Orlanda a má k němu velmi silný vztah, je na něm více méně závislá. Orlando se na ni dívá jako na svého stvořitele, jako na partnera a zároveň jako na duševně chorého. Pouto, které Orlanda k Virginii váže je také silné, ale ne natolik, aby si mimo to nežil svým vlastním nespoutaným životem, neprocházel mnoha vztahy, a v nich marně nehledal sám sebe. Jistotu čerpá ve své schopnosti úniku od různých zklamání, ve tvorbě.

Orlando v mužském i ženském těle prochází dlouhou a strastiplnou pouť, která trvá ne méně než čtyři století - od svého působení v alžbětinské době až po ono "teď", kdy je stvořen a Virginie osvobozena. Ani takto dlouhý čas syžetu Vás příliš neunaví, protože autor vybavil hru nejen mnohdy velmi ostrou ironií, ale i značnou dávkou poetičnosti, což je nabídka velmi lákavá.