One Sez This Then the Other Sez That

David Halliwell (Velká Británie)

ONE SEZ THIS THAN THE OTHER SEZ THAT

(TEN ŘEKNE TO A TEN OPÁČÍ TAMTO)

1 m, 1 ž

Hra D. Halliwella (autor, proslavený především textem Malcolmův zápas s eunuchy z šedesátých let) je sonda do vztahů mezi mužem a ženou, zkoumání pocitu osamělosti a nemožnosti skutečné komunikace, a zároveň experiment s dramatickou perspektivou. Skoro celá hra se odehrává v onom nepatrném zlomku vteřiny, během kterého se dva potenciální partneři, Jane a Mike, stačí navzájem vyhodnotit a rozhodnout se, zda spolu naváží vztah nebo ne.

Ve sto šesti krátkých, úderných dialozích si obě postavy přehrávají možné konverzace, jež by mohly vést; tyto krátké a úsečné dialogy se téměř až do konce hry odehrávají střídavě v Mikeově a Janině představivosti.

Mike si představuje, jak neznámé ženě imponuje vlastní důležitostí a inteligencí: stylizuje se přitom do role detektiva, který se snaží přijít na kloub celkem banálnímu incidentu s kočkou a mlékem; Jane v jeho imaginaci hraje úlohu elegantního doktora Watsona.

Jane je žena od rány, která touží po lásce a představuje si, jak ji Mike neustále obdivuje a svádí. Hlavním důkazem lásky jsou pro Jane silácké hádky, v nichž má nakonec zpravidla navrch. „Její" dialogy jsou vedeny nepříliš snadno zařaditelným dialektem, zatímco „jeho" dialogy jsou spisovné, téměř literární; oba styl se střídají v prudkých prostřizích, v nichž se obě figury střihem proměňují z protagonistů vlastní představivosti do fiktivních figur, jak je definuje imaginace jejich partnera, a zpátky.

Ale imaginace obě postavy postupně zavádí na tenký led podvědomí. V okamžiku, kdy se obě imaginární konverzace dostanou do slepé uličky a kdy obě postavy přestaly vidět východisko, se do hry zapojují „Mikeovy a Janiny myšlenky" - vnitřní monology, v nichž si protagonisté uvědomují, že nad partnerem mají vrch jenom ve vlastní představivosti. Začínají tedy svou hru znovu, Mike i Jane ustupují, dělají ve svých imaginárních scénářích kompromisy - ale v nové situaci si uvědomují, že k reálnému dialogu může dojít jenom tehdy, když rozhovor začne ten druhý. Jejich myšlenky teď běží paralelně, vyjadřují stejné věci každý svým osobitým jazykem - a nový, sebe zpytující závěr jejich rozjímání je hluboká deprese ze samoty, a touha po lidském vztahu. Paralelní monology, v nichž si oba připomínají zklamání z předchozích pokusů o partnerský vztah, vrcholí voláním o pomoc - „Poslouchej! Poslouchej!"

Následuje další mlčení, v němž oba čekají, až ten druhý začne reálnou konverzaci. V tom tichu oba sní s otevřenýma očima: a Mike i Jane, kteří se až dosud zdáli celkem všední a normální, odhalují ve svých snech a projekcích temné stránky svých osobností. Také jejich sny jsou paralelní:

Mikeova fantazie je temně sexuální, příběh gynekologa, který se nešťastně zamiloval do své pacientky misionářky. Když jeho lásku neopětovala, podnikl morbidní experiment, v jehož důsledku se pomocí umělého oplodnění narodila misionářčina dcera. Jeho trauma vyvrcholilo hrůzostrašnou vraždou.

Obdobně Jane sní o úspěšné automobilové závodnici jménem Athea, která dostane poštou balíček se stavebnicí. Když stavebnici sestaví, zjistí, že se jednalo o podomácku připravenou pumu, jejíž exploze Atheu naprosto zmrzačí. V téměř detektivním líčení Jane melodramaticky popisuje příběh Atheina dvojčete, chudé adoptované Edithy, která náhodou v televizi uvidí svou sestru, brutálně ji zavraždí a zaujme její místo.

Také oba bdělé sny demonstrují vnitřní blízkost Jane a Mikea.

Po vyhodnocení snů se oba vracejí k nerozhodnému stavu: oba mají pocit, že ať začnou mluvit jako první nebo přenechají prvenství tomu druhému, jejich prohra je neodvratná.

Také tuto situaci si předehrají, a pak se rozhodnou zahájit reálný dialog.

A tak v závěru hry obě postavy vedou skutečnou konverzaci, ale jejich repliky jsou banální a sny a touhy, které jsme celý večer sledovali, se v nich nijak neodrážejí. Hra končí do ztracena: oba protagonisté se navzájem ukloní jeden druhému, pak společně publiku, a odcházejí, zanechávajíce diváky v nejistotě - o jaký typ rituálu se tu vlastně jednalo, o vymýtání jakých ďáblů?