One Day When We Were Young

Nick Payne (Velká Británie)

ONE DAY WHEN WE WERE YOUNG (JEDEN DEN, KDY JSME BYLI MLADÍ)
1 m, 1 ž
Hra se dvěma postavami Leonardem a Violet, o třech dějstvích, kterým je v jejich průběhu postupně 18 a 17,39 a 38, 78 a 77 let. Pro oba je charakteristická touha mluvit, ovšem neschopnost vyjádřit se, či vědět, co přesně říct. Z obecného pohledu je příběhem vypovídajícím o tom, jak životy obyčejných lidí fatálně poznamenala válka. Název odkazuje k stejnojmenné sentimentální písni Johanna Strausse.
První dějství se odehrává v hotelovém pokoji v Bathu na jaře 1942, kde se dvojice setkala, aby zde strávila noc před Leonardovým nástupem na frontu. Leonard po svém bizardním snu o japonském Santa Clausovi, který ho vytáhl z bahna, nemůže znova usnout a chce vědět, jak dlouho na něj bude Violet čekat : "Obávám se, že až válka skončí, nebudeš tady. Opustíš mě." Víc na vztahu lpí a nejradši by s ní odjel někam pryč. Začne nálet a oba ví, že svět už nebude stejný, jako předtím Na hotel spadne bomba. Violet se bojí opustit místo, chce zůstat a čekat, co bude.
Po dvaceti letech se dvojice sejde v parku v Bathu, po té, co se den předtím náhodně setkala, když Violet s manželem a dětmi nakupovala. Leonard naopak nikoho nemá, právě mu zemřela matka. Od ní se před lety před svatbou Violet dověděla, že je Leonard nejspíš v japonském zajetí. Leonard touží po znovu sblížení.
Po čtyřiceti letech je Violet na návštěvě u Leonarda a vypráví mu o knize věnované bombardování Bathu, kterou napsala. Když na chvíli osamí, zpívá jejich oblíbenou píseň One Day When We Were Young. Pak dává Leonardovi svůj dopis, který nikdy neměl číst. Ten navrhuje: "Mohli bychom začít tím, žes mě přišla navštívit." Konec vyznívá do ztracena. Možná se znovu sejdou za rok, možná za pět let, moc času jim nezbývá.

Nick Payne vyhrál v roce 2009 prestižní cenu George Devina se hrou If There Is Haven´t Found It Yet a o rok později debutoval v Royal Court se hrou Wanderlust. One Day When We Were Young měla premiéru v říjnu 2011 v Crucible Studio v Sheffieldu 2011 v produkci souboru Paines Plough.. Kromě těch zmíněných, je Payne autorem dalších osmi her, z nichž se většina hrála v Royal Court.