Onassis (Aristo)

Martin Sherman (Velká Británie)

ARISTO - ONASSIS

5 m, 4 ž, hudebník(-ci)

Nejnovější hra známého britsko-amerického autora měla v září 2008 premiéru na festivalu v Chichesteru pod názvem Aristo. O dva roky později byla inscenace obnovena na londýnském West Endu s poněkud obměněným titulem.

Hrdinou hry je ovšem v obou případech Aristoteles Onassis, jedna z nejproslulejších postav světového podnikání i politiky 20. století, Řek, jehož bezskrupulózní odvaha učinila z hladovějícího uprchlíka pohádkového boháče. Sherman vychází v konstrukci děje z knihy Petera Evanse Nemesis, která se pokouší spojit a interpretovat známé i dosud nevysvětlené události z posledních let Onassisova života.

Na Onassisově jachtě dochází k osudovému setkání rozvedeného, pověstně bohatého rejdaře s Jackie Kennedyovou, dosud první dámou Spojených států. Jackie přitahuje Onassisova cynická odvaha, Onassis je zaujat vtipem a půvabem dámy, která se má stát nejlákavější trofejí jeho sukničkářských sklonů. Jak osvětluje chór Onassisových nejbližších řeckých zaměstnanců – skutečná obdoba antického chóru (provázená ve hře i motivy tradičních řeckých písní a tanců) – vztah řeckého miliardáře k rodině amerického prezidenta má dlouhou historii, která si svou komplikovaností a provázaností nezadá se světem řeckých bohů a polobohů. Paralela s řeckou mytologií a vztahu člověka a prozřetelnosti či slepého osudu má ve hře důležité místo. Onassis byl v tomto smyslu jedním z posledních héroů, lidí, kteří se chtěli rovnat bohům. Na druhé straně je hra kritickým obrazem mocných a bohatých, kteří dodnes žijí v našem světě své životy mimo realitu a morálku každodenní existence.

Onassis se po smrti Johna Kennedyho stále více sbližuje s Jackie, doufaje, že se tato tehdy nejobdivovanější žena světa stane jeho manželkou a definitivním stvrzením jeho životního úspěchu. Neváhá pro tento cíl obětovat svůj vztah s Marií Callasovou, legendární operní divou, svou krajankou a ženou se stejně heroickou minulostí, jakou má sám. V cestě mu však stojí hlava kennedyovského klanu, t.č. kandidát na prezidenta USA Robert Kennedy, který nechce dát souhlas s Jackiiným sňatkem a zbavit se tak svého volebního trumfu v podobě populární vdovy. Onassis, udržující úzké styky s Palestinci v zájmu bezpečnosti svého leteckého byznysu, nejspíše (jde o spekulaci či nová fakta, obsažená v dramatikově pramenu) překročil svou hybris a od klasického výpalného palestinským teroristům přešel k jejich angažmá v námezdnímu zločinu. To, že finančně podporoval hnutí, které stálo za atentátem na Roberta Kennedyho, se pak stává tajemstvím, jehož uchování se stává, ať už skutečně či domněle, motivem záhadných úmrtí, které stíhají Onassisovo okolí. Jeho vztah s Jackie pomalu troskotá na různosti povah a životních cest, jeho podnikatelské štěstí se obrací a on se vrhá do stále podezřelejších obchodů. Milovaný syn Alexandro se mu stále více odcizuje, jako by se záměrně stával otcovým kritickým antipódem. Alexandrova smrt při záhadném leteckém neštěstí má ve hře funkci katastrofy. Onassis se z ní už nikdy nevzpamatuje, rozchází se s Jackie, vrací se k Marii, umírá na postupnou ztrátu imunity. Mrtví jsou brzy nakonec všichni, svět, který ztělesňovali, zmizel.

Hra stojí a padá s obsazením role protagonisty – Onassise -, jež si vyžaduje charismatického představitele, který dokáže tlumočit ambivalentnost hrdinovy životní energie. Výrazné jsou navzájem kontrastní role obou jeho osudových žen – elegantní inteligentní Jackie je chladná kráska, kterou přitahuje „netvor“, a Maria, vášnivá žena, jež však v době, kterou zachycuje hra, žije spíše ve své slavné, lásce obětované minulosti. Čtvrtou „heroickou“ postavou hry je „nevinná oběť“ Alexandro. Dalších pět postav – tři muži a dvě ženy - je charakterizováno svou funkcí v Onassisově domácnosti a plní funkce vypravěčů a hybatelů děje („poslů“) a lyrických komentátorů, jaké měl i chór antický.