Obrazy ze stříbrného století

Almir Bašović (Bosna a Hercegovina)

OBRAZY ZE STŘÍBRNÉHO STOLETÍ (PRIVIĐENJA IZ SREBRENOG VIJEKA)

z bosenštiny přeložili Jana Cindlerová a Hasan Zahirović

8 m, 2 ž (možné alternace)

Jde o příběh o zločinu nad nevinným civilním obyvatelstvem – o pomstě na tzv. bezpečné zóně ze strany OSN. Avšak bosensko-hercegovinský autor Almir Bašović nevypráví jen o tragédii ve Srebrenici, ale klade si též (především) základní a univerzální otázku: jaké jsou podmínky lidské existence na konci 20. století – etické, politické, metafyzické. K zobrazení toho všeho mu posloužila Srebrenica jako inspirační zdroj a jako „zrcadlo smutku“, jak zní název jednoho ze čtrnácti obrazů hry.

Obrazy ze stříbrného století zachycují soubor paralelních světů, jimiž dimenzionálně prochází většina postav. Na jedné straně je to Fatima, která žije v osamoceném světě reality, kde hledá svého muže a syna, avšak současně i ve světě, kde jsou všichni tři spolu; dále Profesor Hoffman, který vyvíjí chemické zbraně ve jménu vědeckého pokroku, přičemž spekuluje o tom, že při zásahu proti civilnímu obyvatelstvu ve Srebrenici byl možná použit jed; také Vojáci – tyto první oběti chemických zbraní; a konečně Spisovatel, který má dilema, které ho tíží: zda o tom všem opravdu může psát.

Vedle světa reálného leží svět mrtvých, personifikovaný Fatiminým mužem a synem: je to však nejen svět „rozdvojené“ Fatimy, která „žije“ s mrtvými, ale i světy těch, kteří přežili (Sena a její dcera), rovněž svět budoucích vědců, kteří vyvíjejí nové chemické zbraně (profesor Hoffman), svět historie a mýtu, svět budoucích vojáků, kteří kvůli tomu všemu přijdou o život, a svět budoucích umělců, kteří o tom budou psát. Bosna je symbolem toho všeho.

Bašović hojně pracuje s intertextualitou (někdy s využitím citátů) a konec dějin, který ve svém dramatu předkládá, tedy konec stříbrného XX. století (ač„reálnou“ rovinou hry jsou události ve Srebrenici roku 1995), lze v jeho podání chápat v kontextu významných protagonistů „dramatu Člověka“ XX. století: Vojcka, Matky Kuráže, Vladimíra, Estragona, ale i Hamleta, Golema, Piláta Pontského…

Je to jakási pohádka o válce za konec světa, na jejímž počátku lidstvo právě stojí a která se začíná vyprávět v okamžiku, kdy jedna malá holčička usne...

Autor (*1971) se narodil v Sarajevu, studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Sarajevu, kde v současné době přednáší dramaturgii a poetiku dramatické literatury. Vydává eseje, odborné a kritické stati v časopisech, revue a sbornících, např. o A.P.Čechovovi. Působil též jako dramaturg v Národním divadle v Sarajevu. Kromě dramatu Obrazy ze stříbrného století (poprvé uvedeno v Národním divadle v Sarajevu roku 2003) je autorem hry RE: Pinocchio (poprvé uvedeno v albánštině v Divadle CTC v makedonském Skopje roku 2006), která byla přeložena do několika jazyků.

Za hru Obrazy ze stříbrného století Bašović obdržel na Festivalu bosenskohercegovinského divadla v Zenici roku 2004 cenu za nejlepší inscenovaný text v bosenském, chorvatském či srbském jazyce.

V dubnu 2012 byla hra uvedena ve vídeňském divadle Nestroyhof Hamakom, zde reakce:

http://wieninternational.at/en/content/about-warmongers-and-pathfinders-en

http://www.youtube.com/watch?v=Pa0-hdWTpwY&feature=share