Nullen und Einsen

Philipp Löhle (Německo)

NULLEN UND EINSEN (NULY A JEDNIČKY)

7 m, 2 ž (možné zdvojení)

„Existují pouze dva stavy – zapnuto a vypnuto.“

Text je rozdělen do čtyř částí: Sčítání, Odčítání, Násobení a Dělení, čemuž odpovídá i jejich obsah. Zapnuto a vypnuto – kdyby to bylo tak jednoduché. Postavy hledají např. velkou lásku, ale stále se nesetkávají s tím správným partnerem, náš svět je nevypočitatelný, což je i hlavním tématem hry, jejíž hlavními postavami jsou mj. lidé od počítačů, jejichž pracovní i životní náplní je najít ten nejjednodušší algoritmus na všechno na světě. Ovšem nečekané událostí jejich snažení a teorie bourají a obracejí v trosky. V druhé části se životní jistoty ztrácejí a nejpozději ve třetí části hučí v hlavě už i divákovi.

Hlavní postavou zašmodrchaného příběhu se nechtě stává Moritz Krehmer, jemuž řekne kolegyně Klára, kterou pozval na rande, že je „strašně nudný, úzkoprsý člověk“. Moritz se poté snaží být spontánní a kreativní (např. chodí po kanceláří bez ponožek), leč nikoho jeho chování nezajímá ani nepobouří. Začne ho naplňovat až práce ve firmě, která sbírá a analyzuje data „úplně o všem“. Jeho intenzivní práce začne být podezřelá jedné tajemné organizaci, která za jeho naivitou a lehkomyslností vidí dobře naplánovanou sabotážní akci a chce ho – vypnout. V tu chvíli se „náhodou“ jinde odehraje autonehoda, která naprogramuje algoritmus světa zcela jiným směrem. Moritz začíná z tohoto světa pozvolna mizet – nebo se naopak začíná kopírovat a množit?

Autor nutí své postavy hledat univerzální vzorec, jenž by měl vše na světě obrátit k lepšímu. Co by ale měl obsahovat? Velkou lásku, kterou si přeje Klára, vniknutí do svého nového Já, po němž touží Jonas, iluzi stálosti, kterou hodila za hlavu Jule, aby začínala jeden nový začátek za druhým? Hra řeší vypočitatelnost, či spíše nevypočítavost naší existence a ukazuje, že si nevystačíme pouze s jednoduchými počty.

Hra měla světovou premiéru v lednu 2013 v Staatstheater Mainz v režii J.P.Glogera.