Noc zpívá své zpěvy

Jon Fosse (Norsko)

NOC ZPÍVÁ SVÉ ZPĚVY (NATTA SYNG SINE SONGAR)

z norštiny přeložila Karolína Stehlíková

3 m, 2 ž

Děj se odehrává v obývacím pokoji mladé dvojice od tří odpoledne do čtyř do rána.

Hru zahajuje monolog Mladé ženy, která spílá svému pasivnímu muži. Ve světle jejích obvinění je muž uzavřený introvert, který nic nedělá, nevychází z domu a celé dny pouze čte. Útočný monolog, který muž jen občas přeruší chabým pokusem o svou obranu, naruší příchod mužových rodičů. Rodiče se přicházejí plaše obdivovat vnoučeti v kočárku. Jejich krátká návštěva je poznamenána rozpaky na obou stranách. Po jejich odchodu zavdá novou příčinu ke konfliktu dopis z nakladatelství, ze kterého se muž dozvídá o zamítnutí svého rukopisu. Na večer uniká žena z dusné atmosféry povyrazit si s přítelkyní Marte, jak tvrdí. Vrací se pozdě v noci a je pro změnu sama vystavena proudu výčitek ze strany svého muže, který ji podezírá, že nebyla s Marte. Žena toto tvrzení střídavě vyvrací a potvrzuje, což vede k další hádce, po níž žena odejde z domu. Vrací se nad ránem se svým přítelem Bastem, ke kterému se rozhodla přestěhovat. Rozvlekle si balí věci a ze setrvačnosti mužovi všechno ještě jednou vyčítá. Muž odchází do jiného pokoje. V ženině chování náhle nastává zlom a ona začne svůj odchod zvažovat. Baste je jejím chováním zmaten. Žena se posléze rozhodne zůstat a Baste je na odchodu. V tu chvíli se ozve výstřel. Zdá se, že se muž zastřelil.

Podobně jako u ostatních Fosseho prací se děj hry jeví jako velmi banální. Této záměrné banalitě ovšem dodává nezvyklý rozměr archetypální jazyk, který je pro Fosseho dramatiku charakteristickým. Krátké, jednoduché repliky, které se vyznačují absencí interpunkce, připomínají verše. Na kost obraná sdělení rytmicky se opakující na různých místech textu ožívají náhle v nových kontextech. Základem každé Fosseho hry je jednoduchá výchozí situace, která paradoxně nabízí nečekaně široké interpretační možnosti.